Kategorie
VERŠE PRO ŽENY
Přemýšlím nad tím, jak jsi vzácný/á v Božích očích. Jsi statečný/á, silný/á, schopný/á, zkrátka bojovník/bojovnice. Bůh tě miluje a stvořil tě s krásným záměrem. Snaž se každý den ze sebe vydat to nejlepší a budovat charakter, který Ho ctí.
Vím, že život přináší těžkosti a zkoušky, ale pamatuj si, že Hospodin tě z toho všeho vysvobodí. Své bitvy sváděj každý den, ale na kolenou před Bohem, a On tě povede a dá ti vítězství.
Zaměř se spíš na vnitřní krásu než na tu vnější. Bůh vidí do srdce. Ta tichá, nepomíjivá krása, ten klidný duch před Bohem, to je to, co má v Jeho očích skutečnou cenu.
Mluv vždy s Boží moudrostí a uč s láskou. Buď moudrý/á při budování svého domova, nejednej jako blázen/bláhová, který/á svou vlastní rukou ničí, co vybudoval/a.
Jdi vpřed, Bůh je s tebou. S Jeho pomocí můžeš být vždycky dobrým příkladem, ať už jsi kdekoli. Hledej Ho a přemýšlej o Jeho dobrotě každý den. Vždyť „Klamný je půvab a pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.“ (Přísloví 31,30)
Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů,nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojnéhoducha, který je před Bohem vzácný.
Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.
Stejně i ženy ať se v slušném oděvu zdobí počestně a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty,nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se přiznávají k zbožnosti.
Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.
Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se nedívám na to, na co se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.
Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky s pohoří Gileád sbíhají.
Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.
Když se přiblížil k Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, vím, že jsi žena krásného vzhledu.
V celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jóbovy dcery. Jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.
zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven.
Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Ta žena byla velmi rozumná a krásného vzezření, ale ten muž byl tvrdý a jeho činy zlé. Byl to Kálebovec.
Ta dívka byla velmi hezkého vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k prameni, naplnila džbán a vystoupila.
Hlava na tobě jako Karmel vyjímá se a v plášti tvých vlasů šarlatovém král kvůli té kučeravé kráse zajatcem je rázem.
Vždy, když dojde na tu či onu dívku řada, aby vešla ke králi Achašvérošovi, po dovršení toho, co pro ni nastalo podle nařízení o ženách během dvanácti měsíců (protože tak se naplní dny jejich péče o tělo -- šest měsíců myrhovým olejem, šest měsíců balzámy a náležitou ženskou péčí),
Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.
Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu.I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem, leskne i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.
Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí.
Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu.
Když to nevíš sama, ženo mnoha krás, vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců.
Tanči, tanči, Šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít?
ale nosíli dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky.
To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.
Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.”
Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé si tě budou předcházet.Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem.
Stejně se i vy, ženy, podřizujte svým mužům, aby i ti, kdo neposlouchajíslovo, byli beze slova získáni jednáním svých žen,až zpozorují vaše čisté chování v bázni.
Zdatná žena je korunou svého manžela, ale jako hniloba v jeho kostech je ta, která dělá hanbu.
Srdce jsi mi odjala, nevěsto má nejdražší, srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku.
Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ať slyším tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a pohled na tebe je plný krás.
Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce. Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost jako záhrobí tvrdá, žár její žárem ohně zhrdá.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.
Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. Respekt budíš jak nazbrojená armáda.
Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus.
Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, mé srdce se nepovyšuje a mé oči nejsou povýšené. Nevstupuji do velkých věcí, do divů, které jsou nade mě.Což jsem nezklidnil a neutišil svou duši? Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála.
Jákob miloval Ráchel, proto řekl: Sedm let ti budu sloužit za tvou mladší dceru Ráchel.
A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů.
Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Velice se budu veselit v Hospodinu, má duše bude jásat v mém Bohu, protože mne oděl rouchem záchrany, zahalil mne pláštěm spravedlnosti. Jsem jako ženich, který má kněžský turban, jako nevěsta, která se zdobí svými předměty.
a je rozdělený. Neprovdaná žena a panna se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, jeho věrnost je pavézou i štítem.
Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet lásku, dokud nebude chtít.
Všechno, co měl, zanechal v Josefových rukou a nestaral se s ním o nic kromě chleba, který jídal. Josef byl krásné postavy a krásného vzhledu.
A [jak šly dát zprávu jeho učedníkům,] hle, Ježíš je potkal a řekl: “Buďte pozdraveny!” Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu.
A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma.
Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.
Potom Jákob řekl Lábanovi: Dej mi mou ženu -- protože dny mé služby se už naplnily -- abych k ní vešel.
Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista,
Odvrať ode mne své oči, nebo mne o rozum připraví. Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.
Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili.
Stejně muži: žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádoboua prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku.
Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů.
Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi.V jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude hojný pokoj, dokud nepřestane měsíc.
Srdce jejího manžela jí důvěřuje, nebude mít nedostatek kořisti.Po všechny dny svého života mu působí dobro, a ne zlo.
Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
Jaká je krása tvých kroků v opáncích, dívko ty šlechetná! Klenotem je křivka tvých boků, rukama umělce vykroužená.
Izák uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry a vzal si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval. Tak po smrti své matky došel útěchy.
Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní.
Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní?
Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho; uvedu ho do bezpečí, protože zná mé jméno.Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou.
Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná.Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do paláce faraona,
I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem, leskne i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.
Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.
Koho mám na nebesích? A jsemli s tebou, nemám na zemi zalíbení.Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem.
Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u nás za zdí, do okének nahlíží, mřížkami hledí.
A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději.A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.
Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky.Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk.
Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, [láska] se nevychloubá a není domýšlivá.Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.
Pro vedoucího chval -- na gittít. Žalm synů Kórachových.Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů!
Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný.
Šíje tvá věži ze slonoviny se podobá. Tvé oči batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských nádržích. Tvůj nos jako věž Libanonu si Damašek prohlíží.
Jeli tedy nějaké povzbuzení v Kristu, jeli nějaké potěšení lásky, jeli nějaké společenství Ducha, jeli nějaký soucit a slitování,naplňte mou radost a smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení,
Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky.
Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého.
Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách se pást, lilie nasbírat.