Přemýšlím nad tím, jak důležité je prosit Boha o to, co potřebuji. Vždyť On je jako milující Otec, který ví, co jeho děti potřebují. Když se k Němu obracím s prosbou, uznávám tím svoji vlastní nedostatečnost a omezení.
Ať už se nacházím v jakékoli situaci, můžu před Pána předstoupit se svými potřebami – ať už jde o zajištění, ochranu, uzdravení nebo vedení – a prosit Ho o pomoc. Vždyť Žalm 139,4[1] říká: „Hospodine, znáš mne do důkladnosti, zkoumáš mne a víš o mně všechno.“
Modlitba je jako klíč, který nám Stvořitel vložil do rukou, abychom mohli otevírat brány k pokladům Jeho království. On by nám jistě mohl dát vše, co potřebujeme, aniž bychom se museli ptát – koneckonců Mu patří všechno a vesmír se řídí Jeho slovem. Ale On to tak zařídil jinak.
Bůh nás miluje a touží po blízkém vztahu s námi. A právě modlitba je tím kanálem, kterým k nám proudí Jeho požehnání a pomoc.
I řekneš v onen den: Budu ti vzdávat chválu, Hospodine! Ačkoliv ses na mne hněval, tvůj hněv se odvrátil a potěšil jsi mě!
Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu já utěšovat. V Jeruzalémě dojdete potěšení.
I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.
Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.
a abyste byli posilováni každou mocí podle síly jeho slávy k veškeré vytrvalosti a trpělivosti, s radostí
Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek.
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,
který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.
Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.”
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.
Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.
Neboj se, protože já jsem s tebou, nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat, ano, budu ti pomáhat a držet tě svou spravedlivou pravicí.
neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.”
Já, já jsem váš utěšitel. Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá jako tráva?
Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Jsmeli tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsmeli povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.
Sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a v milosti nám daroval věčné potěšení a dobrou naději,
Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.
Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli, neboť nepominulo jeho slitování.
Je nová každé ráno, tvá věrnost je velká.
O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním.
A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.
Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.
Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.
Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.”
Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději.
Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním.
A [Bůh] setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, [neboť] první věci pominuly.”
To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy,
když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
Byla nalezena tvá slova a snědl jsem je. Tvé slovo mi bylo k jásotu a k radosti mého srdce, protože mě nazývá tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.
Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je.
Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních.
Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.
Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život.
A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.