Kategorie
VERŠE O PŮSTĚ
Představ si, jak moc ti může půst pomoct v tvém vztahu s Bohem. Je to cesta, jak se k Němu přiblížit, jak prohloubit svoje spojení s Ním a růst v Jeho blízkosti. Nejde o to se trápit hladověním, ale o to, abychom na chvíli odložili fyzické potřeby stranou a zaměřili se na duchovní potravu. Půst je dobrovolný, je to naše volba, jak posílit svého ducha a hledat Boží přítomnost. Zkus se najít klidné místo, kde budeš moct s Bohem nerušeně mluvit. Vzpomeň si na Daniela (Daniel 9,3): „Obrátil jsem se k Pánu Bohu, abych ho hledal modlitbou a prosbami, v postu, v žíni a popelu.“
“Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj,abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.”
Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho.Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný,
Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem.
Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, v postu, žíněném rouchu a popelu.
Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.”Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.
Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho.Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela.Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.
Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek,neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.Postili jsme se a žádali jsme toto od svého Boha a on se dal pohnout našimi prosbami.
Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat Hospodina a vyhlásil v celém Judsku půst.Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli, aby hledali Hospodina.
Stalo se, když jsem uslyšel tato slova, že jsem usedl, plakal a truchlil jsem po několik dnů. Postil jsem se a modlil před Bohem nebes.
Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinoučtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl.
Byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chléb nejedl a vodu nepil a napsal na desky slova smlouvy, Deset slov.
V každém sboru jim ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu, v něhož uvěřili.
A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.
I stalo se, když uslyšel Achab tato slova, roztrhl své roucho, vložil na své tělo žíněné roucho, postil se, spal v žíněném rouchu a chodil zasmušilý.I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému:Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nepřivedu to zlo za jeho života, ale přivedu to zlo na jeho dům za života jeho syna.
Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: “Proč se my a farizeové [často] postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?”Ježíš jim řekl: “Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.
V oné době jsem já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů.Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů.
Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky.Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, máli být na výšině slyšet váš hlas.Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý?
Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se synové Izraele shromáždili v postu, žíněných rouchách a na svých hlavách měli prsť.Potomstvo Izraele se oddělilo od všech cizích obyvatel. Stáli a vyznávali své hříchy a viny svých otců.
Řekni všemu lidu země a kněžím: Když jste se postili a naříkali v pátém a v sedmém měsíci po těchto sedmdesát let, opravdu jste se postili kvůli mně?
Shromáždili se do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem. Postili se v ten den a říkali tam: Zhřešili jsme proti Hospodinu. A Samuel soudil syny Izraele v Mispě.
Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan.
Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se za mne. Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. S tím půjdu ke králi, ačkoliv to neodpovídá nařízení, a jestliže zahynu, zahynu.
Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.
Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bételu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.
Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až na Boží horu Choréb.
A Kornélius odpověděl: “Před čtyřmi dny [jsem se postil] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchua řekl: "Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem.
Pak byl přinesen nějaký balvan, přiložen na ústí toho doupěte a král jej zapečetil svým pečetidlem i pečetidlem svých velmožů, aby tu záležitost ohledně Daniela nebylo možno změnit.
Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho.
abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.”
Když se budou postit, jejich volání nevyslyším, až budou přinášet zápalnou a přídavnou oběť, nenajdu v nich zalíbení, ale skoncuji s nimi mečem a hladem a morem.
Toto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce změním domu judskému v jásot, radost a veselé svátky. Proto milujte pravdu a pokoj.
A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.
Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění.Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky.
ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad -- jiným hlásaje -- sám nestal tím, kdo se neosvědčil.
Stalo se, když jsem uslyšel tato slova, že jsem usedl, plakal a truchlil jsem po několik dnů. Postil jsem se a modlil před Bohem nebes.Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy.Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili.
To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a nejedla.Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů?
Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.”
a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.
Ještě jsem hovořil, modlil se a vyznával hřích svůj i hřích svého lidu Izraele a před Hospodinem, svým Bohem, přednášel svou úpěnlivou prosbu za svatou horu svého Boha,ještě jsem hovořil a modlil se, a vtom ten muž, Gabriel, jehož jsem spatřil ve vidění na počátku, se mne vyčerpaného únavou dotkl v čase večerní přídavné oběti.Aby mne poučil, promluvil a řekl: Danieli, vyšel jsem teď, abych ti dal porozumět smyslu.Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ho oznámil, neboť jsi převzácný. Pochop tedy to slovo a rozuměj tomu vidění.
Bědovali, plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.
Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bételu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.Pak se synové Izraele doptávali Hospodina; v oněch dnech tam byla truhla Boží smlouvy.A Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, před ní v oněch dnech stál se slovy: To máme stále znovu táhnout do boje se syny svého bratra Benjamína, nebo máme přestat? Hospodin řekl: Vytáhněte, protože zítra ho vydám do tvé ruky.
Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.Běda tomu dni! Neboť Hospodinův den je blízko, přijde jako zkáza od Všemohoucího.
aby dodržovali tyto dny púrím v jejich určených časech, jak to pro ně ustanovil Judejec Mordokaj a královna Ester, jak to ustanovili i pro sebe samé a pro své potomstvo, úmluvy o postech a svém úpěnlivém křiku.
Volej z plna hrdla, bez zábran; pozdvihni svůj hlas jako beraní roh a oznam mému lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy!Den co den se mě dotazují a mají zalíbení v poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě na spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení v Boží blízkosti.Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky.Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, máli být na výšině slyšet váš hlas.Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý?Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho.Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný,tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva.Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.
Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla.A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: “Jsili Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.”On však na to řekl: “Je napsáno: "Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst."”
ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, budou se modlit, hledat moji tvář a odvrátí se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi.
Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.”
Pak byl přinesen nějaký balvan, přiložen na ústí toho doupěte a král jej zapečetil svým pečetidlem i pečetidlem svých velmožů, aby tu záležitost ohledně Daniela nebylo možno změnit.Král potom odešel do svého paláce a strávil noc bez jídla, nepovolal k sobě ani radovánky, i spánek ho opustil.Nakonec král musel vstát ještě za svítání, jakmile se rozednilo, a poděšeně spěchal ke lvímu doupěti.
Ježíš jim řekl: “Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.
cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky.Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.
V pátém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, v devátém měsíci se stalo, že pro všechen lid v Jeruzalémě a všechen lid, který přišel z judských měst do Jeruzaléma, vyhlásili půst před Hospodinem
Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela.Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.
Ezdráš vstal z místa před Božím domem a šel do komory Jóchanana, syna Eljašíbova. Když tam přišel, nejedl pokrm ani nepil vodu, protože truchlil nad věrolomností vyhnanců.
Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se synové Izraele shromáždili v postu, žíněných rouchách a na svých hlavách měli prsť.Potomstvo Izraele se oddělilo od všech cizích obyvatel. Stáli a vyznávali své hříchy a viny svých otců.Povstávali na svých místech a čtvrtinu dne četli z knihy zákona Hospodina, svého Boha, a další čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu.
v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.
Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel, pobyl jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Nejedl jsem chléb a nepil jsem vodu.
Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bételu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.Pak se synové Izraele doptávali Hospodina; v oněch dnech tam byla truhla Boží smlouvy.
V onen den byli Izraelci vystaveni tlaku. Saul zapřisáhl lid slovy: Prokletý buď muž, který do večera, dříve než se pomstím na svých nepřátelích, pojí pokrm. Nikdo z lidu neokusil pokrm.
“Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů.
Ty však, Panovníku Hospodine, jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré -- vysvoboď mě!Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce.Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku.Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk.
Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek,
Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.
Mojžíš vešel do oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: “Proč se my a farizeové [často] postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?”Ježíš jim řekl: “Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší.Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.”
Ve všech provinciích, na místech, kam dorazilo královo poselství a jeho nařízení, nastal pro Judejce velký smutek, půst, pláč a kvílení. Žíněné roucho a popel byly rozprostřeny na mnohé.
Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho.Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný,tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva.Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.Poskytnešli ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci. A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím.
Stalo se, když jsem uslyšel tato slova, že jsem usedl, plakal a truchlil jsem po několik dnů. Postil jsem se a modlil před Bohem nebes.Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy.Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili.Jednali jsme vůči tobě velmi zle; nezachovávali jsme příkazy, ustanovení a nařízení, která jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi.Pamatuj, prosím, na slovo, které jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi: Jestliže se zpronevěříte, rozptýlím vás mezi národy.Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.Jsou přece tvými otroky a tvým lidem, který jsi vykoupil svou velkou silou a svou mocnou rukou.Ach, prosím, Panovníku, nechť je tvoje ucho pozorné k modlitbě tvého otroka a k modlitbě tvých otroků, kteří se chtějí bát tvého jména. Dopřej dnes, prosím, svému otroku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem. Byl jsem totiž královským číšníkem.
Vyzkoušej prosím své otroky během deseti dnů. Ať nám dávají k jídlu nějakou zeleninu a k pití vodu.
Shromáždili se do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem. Postili se v ten den a říkali tam: Zhřešili jsme proti Hospodinu. A Samuel soudil syny Izraele v Mispě.Když Pelištejci uslyšeli, že se synové Izraele shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Když to synové Izraele uslyšeli, báli se Pelištejců.Synové Izraele řekli Samuelovi: Nepřestávej za nás volat o pomoc k Hospodinu, našemu Bohu, aby nás zachránil z ruky Pelištejců.
V čase večerní přídavné oběti jsem vstal ze svého pokoření a s roztrženým rouchem a pláštěm jsem klesl na kolena a vztáhl jsem dlaně k Hospodinu, svému Bohu.
A Kornélius odpověděl: “Před čtyřmi dny [jsem se postil] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu
Muž Boží králi odpověděl: I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou, nebudu jíst pokrm ani pít vodu na tomto místě.Neboť toto mi bylo přikázáno podle Hospodinova slova: Nejez pokrm ani nepij vodu a nevracej se cestou, kterou jsi přišel.
Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já.Ale velitel perského království se stavěl proti mně dvacet jedna dní, až hle, Michael, jeden z předních velitelů, mi přišel na pomoc, když jsem tam zůstal u perských králů.
Pro vedoucího chval. Meditace -- synové Kórachovi.Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!
Shromáždil jsem je u řeky tekoucí do Ahavy a tábořili jsme tam tři dny. Porozhlédl jsem se po lidu a kněžích, ale ze synů Léviho jsem tam nenašel nikoho.Poslal jsem tedy pro předáky Elíezera, Aríela, Šemajáše, Elnátana, Jaríba, Elnátana, Nátana, Zekarjáše a Mešuláma a pro učitele Jójaríba a Elnátanaa dal jsem jim příkaz pro Ida, předáka místa zvaného Kasifja, a vložil jsem jim do úst slova, která mají promluvit k Idovi a jeho bratrům, chrámovým nevolníkům, v místě zvaném Kasifja, aby nám přivedli služebníky pro dům našeho Boha.Protože dobrotivá ruka našeho Boha byla nad námi, přivedli nám rozumného muže ze synů Machlího, syna Léviho, syna Izraelova, totiž Šerebjáše, jeho syny a jeho bratry, celkem osmnáct,a Chašabjáše a s ním Ješajáše ze synů Merarího, jeho bratry a jeho syny, celkem dvacet,a z chrámových nevolníků, které určil David s knížaty k službě lévitům, dvě stě dvacet chrámových nevolníků, všichni byli jmenovitě určeni.Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek,neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.Postili jsme se a žádali jsme toto od svého Boha a on se dal pohnout našimi prosbami.
Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla.A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: “Jsili Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.”On však na to řekl: “Je napsáno: "Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst."”Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámua řekl mu: “Jsili Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: "Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen."”Ježíš mu řekl: “Je také napsáno: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha."”Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.A řekl mu: “Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.”Tu mu Ježíš řekl: “Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: "Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat."”A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé přistoupili a sloužili mu.
Oni mu pak řekli: “Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.”Ježíš jim řekl: “Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi?Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.”
Pak se synové Izraele doptávali Hospodina; v oněch dnech tam byla truhla Boží smlouvy.A Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, před ní v oněch dnech stál se slovy: To máme stále znovu táhnout do boje se syny svého bratra Benjamína, nebo máme přestat? Hospodin řekl: Vytáhněte, protože zítra ho vydám do tvé ruky.
V prvním roce Dareia, syna Achašvérošova, z potomstva médského, jenž byl učinen králem nad královstvím chaldejským,v prvém roce jeho kralování jsem já, Daniel, pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremjášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je sedmdesát let.Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, v postu, žíněném rouchu a popelu.
Pak Nátan odešel domů. Hospodin postihl dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce onemocnělo.David hledal Boha kvůli tomu chlapci. Postil se, šel, ulehl a spal na zemi.Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, ale nechtěl, ani s nimi nepojedl pokrm.Sedmého dne se stalo, že dítě zemřelo. Davidovi otroci se báli mu oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: Když bylo dítě naživu, přemlouvali jsme ho, a neuposlechl nás. Jak bychom mu mohli říct, že dítě zemřelo? Mohl by učinit něco zlého.David však viděl, že jeho otroci si něco šeptali, a pochopil, že dítě zemřelo. Proto se David svých otroků zeptal: Dítě zemřelo? Odpověděli: Zemřelo.Nato David vstal ze země, umyl se, pomazal se olejem a vyměnil si oděv. Šel do Hospodinova domu a poklonil se. Pak přišel domů, a když požádal, předložili mu pokrm a pojedl.Jeho otroci se ho zeptali: Co má znamenat to, co jsi učinil? Když bylo dítě naživu, postil ses a plakal, a jakmile dítě zemře, vstaneš a pojíš pokrm.Odpověděl: Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví, snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít.Nyní zemřelo. Nač bych se měl postit? Což ho mohu zase přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.
Přepásejte se a bědujte, kněží! Naříkejte, služebníci oltáře! Vejděte, nocujte v žíněných rouchách, služebníci mého Boha, protože z domu vašeho Boha byla vzata oběť přídavná i litá.Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.
Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy.Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili.Jednali jsme vůči tobě velmi zle; nezachovávali jsme příkazy, ustanovení a nařízení, která jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi.Pamatuj, prosím, na slovo, které jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi: Jestliže se zpronevěříte, rozptýlím vás mezi národy.Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.Jsou přece tvými otroky a tvým lidem, který jsi vykoupil svou velkou silou a svou mocnou rukou.Ach, prosím, Panovníku, nechť je tvoje ucho pozorné k modlitbě tvého otroka a k modlitbě tvých otroků, kteří se chtějí bát tvého jména. Dopřej dnes, prosím, svému otroku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem. Byl jsem totiž královským číšníkem.
Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.V postu jsem si vyplakal duši, i to mi bylo ku potupě.
Poskytnešli ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.
Daniel si ale vzal na srdce, že se nebude poskvrňovat královským přídělem a jeho banketním vínem, a snažil se dosáhnout u vrchního komorníka, aby se nemusel poskvrňovat.Tehdy Bůh dal dojít Danielovi u vrchního komorníka milosrdenství a slitování.Přesto řekl vrchní komorník Danielovi: Bojím se svého pána, krále, který vám nechal stanovit jídlo a pití. Jestliže uvidí, že vypadáte přepadleji než mladíci vašeho věku, připravíte mě u krále o hlavu.Daniel tedy řekl správci, kterého Danielovi, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi přidělil vrchní komorník:Vyzkoušej prosím své otroky během deseti dnů. Ať nám dávají k jídlu nějakou zeleninu a k pití vodu.Pak se před tebou ukáže, jak vypadáme a jak vypadají ti mladíci, kteří se stravují z královského přídělu. A jak uvidíš, tak se svými otroky nalož.On je v této věci poslechl a po deset dnů je zkoušel.Po uplynutí deseti dnů bylo vidět, že vypadali dobře a více při těle než všichni ti mladíci stravující se z královského přídělu.Proto jim správce odnášel královský příděl i jejich banketní víno a dával jim zeleninu.
Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].
Shromáždil jsem je u řeky tekoucí do Ahavy a tábořili jsme tam tři dny. Porozhlédl jsem se po lidu a kněžích, ale ze synů Léviho jsem tam nenašel nikoho.
Pak řekl David knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: Přines mi efód. Ebjátar přinesl Davidovi efód.David se doptával Hospodina: Mám pronásledovat tu loupežnou hordu? Dostihnu ji? Odpověděl mu: Pronásleduj, jistě ji dostihneš a jistě je vysvobodíš.
Davidův žalm, když byl v Judské pustině.Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi.Proto tě vyhlížím ve svatyni -- chci hledět na tvou moc i slávu,neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat --tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.
Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.
Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je.Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště.Bojte se Hospodina, jeho svatí! Ti, kdo se ho bojí, netrpí nouzi.
Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi.
A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku; s mužem žila sedm let od svého panenstvía vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.
Řekl jim: Jděte, jezte tučná jídla, pijte sladké nápoje a posílejte podíly těm, kteří nic nemají, protože tento den je svatý našemu Pánu. Netrapte se, protože radost z Hospodina bude vaší silou.
Nato Hospodin vzplál žárlivostí pro svou zemi a měl soucit se svým lidem.Odpověděl Hospodin a řekl svému lidu: Hle, posílám vám obilí, nové víno a olej a nasytíte se tím. Nevydám vás už v potupu mezi pohanskými národy.
Mordokaj pak tyto události sepsal. Poslal dopisy veškerým Judejcům, kteří byli ve všech provinciích krále Achašvéroše, blízkým i vzdáleným,aby jim ustanovil zachovávání čtrnáctého dne měsíce adaru i dne patnáctého v každém rocejako dnů, v nichž si Judejci odpočinuli od svých nepřátel, a jako měsíce, který se jim obrátil ze žalu v radost a ze smutku v slavnostní den; aby je zachovávali jako dny hostiny a radosti a aby posílali jeden druhému dárky a dary chudým.
V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.”Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.
Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova,potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a nechám tě jezdit na návrších země a budu tě krmit dědictvím tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila.
I stalo se potom, že synové Moábovi, synové Amónovi a s nimi někteří z Meunejců vytáhli do boje proti Jóšafatovi.Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: Táhne proti tobě velký dav z druhé strany moře, od Aramu. Hle, jsou v Chasesóntámaru, to je v Éngedí.Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat Hospodina a vyhlásil v celém Judsku půst.Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli, aby hledali Hospodina.Jóšafat se postavil ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvoříma řekl: Hospodine, Bože našich otců, což ty nejsi Bůh na nebesích? Ty vládneš nad všemi královstvími národů. Ve tvé ruce je síla a udatnost. Není, kdo by se ti mohl postavit.Což jsi ty, náš Bože, nevyhnal před svým lidem Izraelem obyvatele této země a nedal jsi ji navěky potomstvu svého přítele Abrahama?Usadili se v ní a postavili ti v ní svatyni pro tvé jméno se slovy:Jestliže na nás přijde zlo, meč, přísný soud, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, neboť tvé jméno je v tomto domě, a budeme k tobě ze svého soužení volat o pomoc, vyslyšíš a zachráníš.A nyní, hle, synové Amónovi i Moábovi a obyvatelé pohoří Seír -- proti nimž jsi nedovolil Izraelcům vytáhnout, když šli z egyptské země, takže se od nich odvrátili a nevyhladili je --hle, odplácejí se nám tím, že vytáhli, aby nás vyhnali ze tvého vlastnictví, které jsi nám podrobil.Bože náš, což je nebudeš soudit? Vždyť v nás není síla proti tomuto velkému davu, který táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.Všichni Judejci stáli před Hospodinem i jejich malé děti, jejich ženy a jejich synové.Potom na Jachazílovi, synu Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévitovi ze synů Asafových, spočinul uprostřed shromáždění Hospodinův Duch.Řekl: Pozorně naslouchejte, všichni Judejci, obyvatelé Jeruzaléma a králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se a neděste se tohoto velkého davu, protože boj není váš, ale Boží.Zítra sestupte proti nim. Potáhnou průsmykem Cíc. Naleznete je na konci údolí před pustinou Jerúel.Vy zde nebudete bojovat. Postavte se, stůjte a dívejte se na Hospodinovu záchranu pro vás, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma. Nebojte se a neděste se! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi.Jóšafat poklekl tváří k zemi a všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se Hospodinu.Nato povstali lévité ze synů Kehatovců a ze synů Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, zvlášť silným hlasem.Časně ráno vstali a vytáhli k tekójské pustině. Když vycházeli, Jóšafat zůstal stát a řekl: Slyšte mě, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte! Věřte jeho prorokům a uspějete.Když se poradil s lidem, ustanovil ty, kdo zpívali Hospodinu a chválili slávu jeho svatosti. Jak šli před ozbrojenci, říkali: Vzdávejte Hospodinu díky, protože navěky je jeho milosrdenství.Když začali s jásotem a chválou, Hospodin uvedl zálohy na syny Amónovy, Moábovy a obyvatele pohoří Seír, kteří táhli proti Judejcům, a byli poraženi.Synové Amónovi a Moábovi se postavili proti obyvatelům pohoří Seír, aby je zasvětili zkáze a zničili. Když skoncovali s obyvateli Seíru, pomáhali ke zkáze jeden druhému.Když Judejci přišli na vyhlídku do pustiny a pohleděli k tomu davu, hle, na zemi ležely mrtvoly; nikdo neunikl.Jóšafat a jeho lid přišel, aby loupili kořist a našli množství majetku, oděvy a cenné předměty. Nabrali si toho k neunesení. Tři dny loupili kořist, protože jí bylo mnoho.Čtvrtého dne se shromáždili v údolí Beraka, neboť tam dobrořečili Hospodinu. Proto se nazývá to místo údolí Beraka až dodnes.Potom se všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma s Jóšafatem v čele vrátili s radostí zpět do Jeruzaléma, neboť jim Hospodin dal radost nad jejich nepřáteli.Přišli s harfami, lyrami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu.A strach před Bohem padl na všechna království země, když uslyšeli, že Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele.Jóšafatovo království mělo klid a jeho Bůh mu dal odpočinek od okolních nepřátel.
Daniel tedy řekl správci, kterého Danielovi, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi přidělil vrchní komorník:Vyzkoušej prosím své otroky během deseti dnů. Ať nám dávají k jídlu nějakou zeleninu a k pití vodu.
I stalo se, když uslyšel Achab tato slova, roztrhl své roucho, vložil na své tělo žíněné roucho, postil se, spal v žíněném rouchu a chodil zasmušilý.
Povstali, vystoupili do Bételu a doptávali se Boha. Synové Izraele se ptali: Kdo z nás má vytáhnout jako první do bitvy se syny Benjamínovými? Hospodin odpověděl: Juda půjde jako první.Ráno tedy synové Izraele povstali a utábořili se u Gibeje.Pak vytáhli izraelští muži do bitvy s Benjamínci. Izraelští muži se proti nim sešikovali k bitvě u Gibeje.Vtom vytáhli synové Benjamínovi z Gibeje a srazili v Izraeli v onen den dvacet dva tisíc mužů k zemi.Ale lid, izraelští muži, se posilnili a znovu se sešikovali k boji na místě, kde se sešikovali prvního dne.Tehdy synové Izraele přišli a plakali před Hospodinem až do večera a doptávali se Hospodina: To se máme znovu pustit do boje se syny svého bratra Benjamína? Hospodin řekl: Vytáhněte proti němu.Synové Izraele se tedy druhého dne přiblížili k synům Benjamínovým.I druhého dne jim Benjamín vytáhl naproti z Gibeje a srazil mezi syny Izraele znovu k zemi osmnáct tisíc mužů. Ti všichni byli ozbrojeni mečem.Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bételu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.
A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: “Jsili Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.”On však na to řekl: “Je napsáno: "Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst."”
Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.Poskytnešli ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.
Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.Běda tomu dni! Neboť Hospodinův den je blízko, přijde jako zkáza od Všemohoucího.Což nebylo odňato před našima očima jídlo, radost a jásání z domu našeho Boha?
Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.
Povstávali na svých místech a čtvrtinu dne četli z knihy zákona Hospodina, svého Boha, a další čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu.
Pak Nátan odešel domů. Hospodin postihl dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce onemocnělo.David hledal Boha kvůli tomu chlapci. Postil se, šel, ulehl a spal na zemi.
Pak byl přinesen nějaký balvan, přiložen na ústí toho doupěte a král jej zapečetil svým pečetidlem i pečetidlem svých velmožů, aby tu záležitost ohledně Daniela nebylo možno změnit.Král potom odešel do svého paláce a strávil noc bez jídla, nepovolal k sobě ani radovánky, i spánek ho opustil.Nakonec král musel vstát ještě za svítání, jakmile se rozednilo, a poděšeně spěchal ke lvímu doupěti.Když se král k doupěti přiblížil, zavolal zarmouceným hlasem Daniela. Král Daniela oslovil takto: Danieli, otroku toho živého boha, jestlipak tě tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, dokázal vysvobodit od lvů?Vtom ke králi promluvil Daniel: Králi, navěky buď živ.Můj Bůh poslal svého anděla a lvům zavřel ústa, takže mě nezranili, poněvadž jsem byl před ním shledán nevinným a také vůči tobě, králi, jsem nic špatného neprovedl.Tu se král nad tím velice zaradoval a rozkázal Daniela vytáhnout z doupěte. Daniel byl tedy vytažen z doupěte a nenašlo se na něm žádné zranění, neboť věřil ve svého Boha.
čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl.
A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn.Pak přijal pokrm a posilnil se. Několik dní byl s učedníky v Damašku
Ezdráš vstal z místa před Božím domem a šel do komory Jóchanana, syna Eljašíbova. Když tam přišel, nejedl pokrm ani nepil vodu, protože truchlil nad věrolomností vyhnanců.Potom nechali provolat v Judsku a Jeruzalémě ke všem vyhnancům, aby se shromáždili v Jeruzaléměa že každému, kdo by nepřišel do tří dnů, podle rozhodnutí předáků a starších bude zkáze zasvěcen všechen jeho majetek a on bude oddělen od shromáždění vyhnanců.
Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.
Ve třetím roce perského krále Kýra byla Danielovi, jenž byl nazván jménem Beltšasar, zjevena jistá věc, a to věc pravdivá -- o velikém válečném tažení. On tu věc pochopil i její smysl ve vidění.V oné době jsem já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů.Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů.
Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý.Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu,ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad -- jiným hlásaje -- sám nestal tím, kdo se neosvědčil.
A tak jsem se modlil k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem a říkal: Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozivý, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvé příkazy,zhřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízenía neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům, velitelům, našim otcům i ke všemu lidu země.
Oni mu pak řekli: “Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.”