Psalmi 102 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

CII. ŽOLTÁR. Pokôre molítev obolnoga i miloščo želejôčega srcá.

¹ Molítev nevoláka, gda se túži i molbo svojo pred Gospodnom vövlejé.

² Gospodne poslühni molítev mojo, i zezávanje moje prídi pred tébe.

³ Neskrivaj líca tvojega pred menom; vu dnévi stiskávanja nagni k meni vüha tvoja: gda bom te zezávao hitro me poslühni.

⁴ Ár so mínoli, kak din, dnévi mojí, i kôsti moje so obgorele kak glavnja.

⁵ Zbito je, i kak tráva posêhnolo srce moje, tak da sem že krüh moj jesti pozábo.

⁶ Od kriča i jéčanja so se mi vsüšile kôsti moje k kôži mojoj.

⁷ Spodeben sem k trstnici vu püstini: k sovi vu püsti mêstaj.

⁸ Verostüjem i sem, kak samni ftíček na strêhi.

⁹ Vsákdén me špôtajo nepriátelje moji: i osmejávci moji preklinjávajo mené.

¹⁰ Ár jas jêm pepél, kak krüh, i pítvino mojo z skuzami mêšam.

¹¹ Od tvojega protênja i srda; ár si me gori zdigno, ino si me doli vrgao.

¹² Moji dnévi so lêhnoli kak sénca; jas tá sêhnem kak tráva.

¹³ Ali tí Gospodne, ostáneš na veke, i spômenek tvoj od národa do národa.

¹⁴ Stani dönok i smilüj se nad Šionom; ár je cajt smilenost činiti ž njim, geto je prišla vöra odločena.

¹⁵ Ár slugi tvoji dopádnenjé májo vu njega kaménji; i nad práhom njega se smilüjejo.

¹⁶ Da bi se bojali poganje iména Gospodnovoga, i vsi králove zemlé díke tvoje!

¹⁷ Kâ je Gospôd zozídao Šion, i skázao se je vu díki svojoj.

¹⁸ Kâ se je zgledno na molítev ostávlenoga, i nej je zavrgao prošnje njegove.

¹⁹ Tô spísano bode za pridôči odvêtek, da lüdstvo, štero de potom stvorjeno, hválilo bode Gospodna.

²⁰ Ár gléda z svoje svéte visíne: Gospôd gléda z nebés na zemlo.

²¹ Da bi slíšo zdühávanje vôzníkov, i rêšo otroke smrti.

²² Da bi oni predgali v Šioni imé Gospodnovo, i hválo njegovo v Jerušálemi.

²³ Gda se vküp správijo národje, i králevstva, naj slüžijo Gospodni.

²⁴ On oslabi na pôti môč mojo, on prekráti dní moje.

²⁵ Erkao sem: Bôg moj, nevzemi me vkraj na sredíni dnévov moji; lêta tvoja trpíjo na veke.

²⁶ Tí si od začétka zemlo grüntao i nebésa so rôk tvoji reja.

²⁷ Ona prêdo, ali tí ostáneš: ona vsa obstarajo, liki gvant: kak odetel, je premêniš, i ona se zpremeníjo.

²⁸ Tí pa on isti ostáneš, i lêta tvoja se nigdár nedokončajo.

²⁹ Otroci slugov tvoji ostánejo, i semen njíhovo de pred tebom vgájalo.