2 Korinčanom 11 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XI. TÁL. Pavlova I. lübézen k Korintušáncom prôti krívim Apoštolom 1–16. II. Poníznost prôti gizdosti krivi Apoštolov 17–33. I.

¹ Bár da bí me trpeli edno malo vu nespametnosti mojoj: liki me i trpíte.

² Ár milüjem vás z Božím milüvanjem. Ár sem vás zarôčo ednomi môži: da bi vás čísto dévojko postaviti mogo Kristuši.

³ Bojim se pa; naj se kak, liki je kača Evo vkanila vu jálnosti svojoj, tak ne skvaríjo mísli vaše zapelane od prôstosti, štera je vu Kristuši.

⁴ Ár, či bi što pridôč drügoga Jezuša predgao, šteroga smo nej predgali; ali bi drügoga Düha vzéli, šteroga ste nej vzéli; áli drügi Evangeliom, šteroga ste nej vzéli, dobro bi ga znáššali.

⁵ Ár štímam: ka sem v nikom nej ménši od ti naj vékši Apoštolov.

⁶ Či sem pa prôsti vu rêči: dönok nej sem vu znánji; nego vu vsem smo očivesni vsegavêč med vami.

⁷ Ali grêh sem včíno: ka sem sám sebé ponízo, naj se ví zvísite; kâ sem vám zobstom Evangeliom Boži gláso?

⁸ Drüge gmajne sem slêkao gda sem od njih nájem vzéo; da bi vám slüžo: i pri vás bodôči i prebívajôči, nad nikim sem nej ležao.

⁹ Ár zmenkanje moje so dopunili bratje; kí so prišli od Macedonie. I vsákom deli sem se tak držao, i ešče na dale bodem se držao: naj vám na žméčavo ne bodem.

¹⁰ Je Kristušova istina vu meni: kâ se mi tá hvála ne zatekne vu krajínaj Ahaie.

¹¹ Zakaj? Naj vás ne lübim? Bôg zná.

¹² Ka pa zdaj činim; i potom činio bodem: naj njim odsêkam príliko, kí ščéjo príliko; naj, vu kom se hválijo, se nájdejo takši, kákši smo i mí.

¹³ Ár so tákši krívi Apoštolje, jálni delavci, kí se preminjávajo na Kristušove Apoštole.

¹⁴ I nej je čüdo. Ár sám Šatan se preminjáva na svetlosti angela.

¹⁵ Nej je veliko delo tak: či se i slugi njegovi preminjávajo, liki da bi slugi pravice bili; kí konec bode pôleg dêl njihovi.

¹⁶ Pá velim: naj me što ne štíma nespametnoga bidti. Či pa dönok: tak, liki nespametnoga, vzemte me; naj se edno malo i jas hválim.

II.

¹⁷ Ka právim: ne právim pôleg Gospodna; nego liki vu nespametnosti vu toj podstavi te hvále.

¹⁸ Da se vnôgi hválijo pôleg têla: i jas se bodem hválo.

¹⁹ Ár radi trpíte nespametne ví spametni bodôči.

²⁰ Ár trpíte: či vas što vu slüžbo vrže; či vas što deré; či vas što vzeme; či se što na vás pozdigáva; či vas što vu licebíje.

²¹ Pôleg nepoštenjá právim: liki da bi mí nemočni bilí. Vu kom se pa što smê hváliti (vu nespametnosti právim:) smêm se i jas.

²² Židovje so oni? i jas sem. Izraelitánci so? i jas sem. Semen Abrahámovo so? i jas sem.

²³ Slugi Kristušovi so? (liki nespameten velim) bole sem jas vu delaj obilnêši, vu vdárcaj višêši; vu temnicaj obilnêši; vu smrti pogübeli dosta krát.

²⁴ Od Židovov sem pétkrát štiridesét vdárcov, brezi ednoga vzéo.

²⁵ Tríkrat sem z šibami bit bio, ednôk kamenüvani, trikrat sem ládje trtjé pretrpo; nôč i dén sem bio v globočíni.

²⁶ Na potéj čestô, v pogibelnosti na vodi, v pogibelnosti od razbojnikov, v pogibelnosti od svojéga roda, v pogibelnosti od poganov, v pogibelnosti v váraši, v pogibelnosti v püščávi, v pogibelnosti na môrji, v pogibelnosti med krívimi bratmi.

²⁷ V deli i trüdi, vu verostüvanjaj čestô, vu gládi i žéji, vu postê čestô, vu mrazi i nágoti.

²⁸ Zvün toga, ka se mi zvüna godí, prihájanje k meni lüdstva vsáki dén, i skrb na vse gmajne.

²⁹ Što je nemočen: ka bi i jas ne bio nemočen? što se páči: ka bi i jas ne goro.

³⁰ Či se trbê hváliti: v tisti bom se hválo; štera so moje nemočnosti.

³¹ Bôg i Oča Gospodna našega Jezuša Kristuša, kí je blagoslovleni na veke, zná: ka ne lážem.

³² Vu Damaškuši námestnik Aretáš Krála je strážo Damaškušáncov mesto, šteo me je vloviti.

³³ I skôs obloka vu košári sem püsčen doli po zídi i tak sem vujšao njegovim rokâm.