38 Mon leäm vuõlttääm tiʹjjid nåkam šââdd koʹrjjeed, mõõn diõtt jeäʹped leäkku vääiv vuäinnam; jeärraz liâ vääiv vuäinnam, da tij leäʹped vuäǯǯam sij vääivai šââddaid.»
Son pueʹđi tuõđšted čuõvâst, što puk tõn kuulče da ååskče suu pääiʹǩ.
Nuʹt mäʹhtt ton leäk vuõlttääm muu maaiʹlme, leäm mon še vuõlttääm siʹjjid maaiʹlme.
Tät sääʹnn lij tuõtt: nuʹbb kâlvv leša nuʹbb čuâpp.
Da määŋgas samarianeeʹǩǩ tõn gåårdest oskku suʹnne neezzan saaǥǥi diõtt, ko tät tuõđšti: «Son lij särnnam muʹnne puk, mâiʹd mon leäm tuejjääm.»