20 Muʹštted, mâiʹd cieʹlǩǩem tiʹjjid: ’Ij kääzzaǩ leäkku eeʹžždes šoorab’. Ko muu leät vâjjääm, vâjjeet tiʹjjid še. Ko oummu liâ jäkktõõllâm muu saaʹnään, sij jäkktâʹlle tiʹjjid še.
Juudlažneeʹǩǩ noʹrre eʹpet ǩieʹđjid suu čâʹcǩǩem diõtt.
Jõnnpaapp da farisõõzz leʹjje mieʹrrääm, što ǩii tiõʹđi, koʹst Isõs leäi, õõlǥi ceäʹlǩǩed, koʹst son lij, ko sij tattu väʹldded suu ǩidd.
Tuõđi, tuõđi mon ceälkam tiʹjjid: iʹlla kääzzaǩ šoorab eeʹžždes ij-ǥa sääʹn viikki šoorab ko sääʹn vuõltteei.
Da tõn diõtt juudlažneeʹǩǩ aʹlǧǧe vâjjeed Isõõzz, ko son pueʹrii pâʹsspeeiʹv.
Farisõõzz kuʹlle narood nääiʹt reeidčõõttâm suʹst; tâʹl jõnnpaapp da farisõõzz vuõlttee vieʹǩǩid väʹldded suu ǩidd.
Tuõđi, tuõđi mon ceälkam tiʹjjid: kååʹtt åskk muu saaʹnään, son ij jääʹm ni kuäʹss.»
Juudlažneeʹǩǩ cieʹlǩǩe suʹnne: «Ååʹn mij fiʹttjep, što ton leäk ǩeähnas jiõgg vääʹld vueʹlnn. Aabraham lij jäämmam, da profeeʹtt liâ jäämmam, da ton ceälkak: ’Kååʹtt åskk muu saaʹnään, son ij jääʹm ni kuäʹss’.
Juudlažneeʹǩǩ noʹrre tâʹl ǩieʹđjid da juʹrdde čâʹcǩǩed suu, leša Isõs peittlõõđi da vuõʹlji ceerkvest meädda.