30 Kɛɛ Fɛlesǐi wǎn klee teteǎ tee nyo seaǒ Jɔ̀ɔ̌n mɔ̀ mǒ sɔn ɔ sea u ně dlǒ po. Dɛǒ nɛ̀ u nua ǔ sàla Nyesoaa ble po dɛ jleě mɔ̀.
È u nyuu do ɔ̈ mooa teteǎ jiɔ nɔ̀ mua lě Jùsu mɔ̀ ɔ mǐaě Ɔ měne tɛ̀n ɔ̌ gbàla Ɔ wan ɔ je,
Jlǔsnɛ nyo ane, Jlǔsnɛ nyo ane, amoà dbɛ̌ɛ Nyesoaa wnɔsàɔpo plě ü dbɛɛ̌ lěe nyopòà Nyesoa dboɔ amoo mɔ̀ seɛ̌, klě tǐ fòfoa wlòmo Ě jlɛ̌ Boǒ bòo a le kělɔ Ně chɛ̀ mɔ̀ wòje keǒ soǎn naǎ nii ɔ̌ gbè ɔɔ jlǔ le klě ɔ chɛ̀ɛ kpakpea bobo, kɛɛ aǎ nyeě fɔ̌!
Kɛɛ bɛ̌ nu bä nu wiěn, ‘Ɔ sàlaě i tùonyopo mɔ̀,’ è tùonyopo wùɛ u mi ä seɛ̌ dbaěba. Mɛ̌oǒ joo nɛ̀ moo u po Jɔ̀ɔ̌nʼɔ tè kàan tè ɛ̈ moo ɔ mooa Nyesoaa wnɔsàɔ.”
È dɛ tɛ̀ɛ Jùsu boɛaa de nɛ̀à Ɔ je, “Nyopòà ne kekɛɛ kmɔ̌, mɛ Ě miǐ kɛ u je poba? Mɛ u wǒoǒ kɛ je?
Ě tmɔɔ̌ a Nyesoaa kɛn wɔɔn dɛ wùɛ le, Ě se ii dɛ bo si.
Kɛɛ dɛà nɛ̀ Nyesoa boɛaǒ Ǐsòwɛ̌ kwɛɛn jleě mǒ, kě Ɔ dɛ̌a Ɔ je, “Ě pnɛ̌a Ně chɛ̀ɛ son mǒ klě tǐ pɛ̀ti wlòmo keǒ nyopòà üǔ tùǒ Mǒo bo mɔ̀ plě ü wɛ̀n mǒo je.” (Is 65.2)
Amoà moo äa bǐì Nyesoa konkwa mɔ̀ nuu nyo, ä bɛ̀te ale aǎ ni Nyesoaa wlòo jlajlǎ dɛ ɛ̈ɛ̌ sà Ɔɔ wlò kǔ mǒ Ɔ nye amoo ɛɛ̌ moo putu.
Ě se Nyesoaa mǒ noɛnoɛ jleě mɔ̀ sàba mu wòje keǒ nyopò tùu nii ü tɛ̀n nɛɛ mǒ bü wɛɛnʼǒ Nyesoa jǐ kɛn le keǒ Ɔɔ teteǎ bo tùtuɛ mɔ̀. Bɛ̌ nu sɛje äa Nyesoa jǐ kɛn le wɛɛnʼa bɛ̌ monoo keǒ bä tùǒ Ɔɔ teteǎ bo, è ɛ sɛ̀n nynɛ̌ Tentǎn Jǔu kokoɛ̌ mooa putu.
nɛ̀ nu ɛ Nyesoa tbala ämo sɔɔnʼě kmɔ̌à ɛɛ wlò tùla mǒ. Ɔ ni dɛ wùɛ ke Ɔ nu ɛɛ ble popoɛ, ii tè dɛǒ nɛ̀ mooa Ɔɔ ble po dɛ