Kən a sə́re ábho se, “Ó ka məŋé ên ejûm nji ó bhəbha áno. Deê m bə̂p ên kpá ebhə̂p. Nâ-ngá tîk o kâm ên o yên oseŋe mbi tîk n yên a? Kə́n o kâm ên o kpô ên ekpak ekʉ̂ nji mme tîk m kpô a?”
“Kpe mfín á ka sí áno, nnyo mmonche nnyó a gúri iyîm ibhê chénchén a kô ntí a mághe njû. A jak ka eték etat mbá nda, a jî gyê ekpin echâk-échâk edíím na ntí mmí.
Kən mmon owa nnyo a gúri iyîm ibhâ chénchén, a kô ntí a bhíbhi na ane-akáé ejen, égyé a chə́bhe njəm ó ji fi nnyen esə́n í mmon i mfoŋ ó yui ó kare yê.’