“Mät en anyäŋ week, mändï en agäm week: miɔ̈c miaac ɛn week, acïï cït man ë miɔ̈c ee kɔc ke piny nɔm we miɔɔc. Duökï wepiɔ̈ɔ̈th tɔ jeth, ku duökï wepiɔ̈ɔ̈th tɔ riɔ̈c.
Na wën, aacï nïn aa bɛ̈t, ke kɔckɛn ë piööcë ke ke be guëër ɣöt, ku nu Thoma kekë keek. Na wën, ke Yecu bɔ̈, ku ɣöt acï gäär, bïï ku kɛ̈ɛ̈c ë ciɛɛlic, lueel an, “Ë mät tɔ̈u ke week.”
Wek kɔc nu Roma wedhie, kɔc nhiɛɛr Nhialic, ku cï we cɔɔl, bäk aa kɔc ɣerpiɔ̈ɔ̈th. Ë dhuëëŋdepiɔ̈u tɔ̈u ë weyiic kekë mät, ë ke bɔ̈ tëde Nhialic Wääda kekë Bɛ̈nydït Yecu Kërtho.
Kɔc cï lɔc në ŋïny ee Nhialic Wääda ka ŋoot tueŋ ŋic, ku cï Wëidït ke tɔ piɛthpiɔ̈ɔ̈th, bïk këde Yecu Kërtho aa piŋ ku bïke yoor në riɛmde. Ë dhuëëŋdepiɔ̈u ku mät ë ke ŋuak nyïïn tëde week.