Mɛɛ o va sɔɔnguuo o soon kon ikɛi, mó veelu Daniɛl coocoo a mɔnɛi. Mó ɲuna ndu aa: «Daniɛl! Vana baala Hala yoomaa, vɛ̀ɛ̀ Hala nɔm n co baalaa tosallo lɔ́ɔ́-lɔ́ɔ̀-o tiw pá ba nɔm baŋaa yàlàá o ba?»
O kon mí mulul masaa aa: ‹Masaa, màá va yoomu le fɛɛn a fɛɛn! Kɛ vɛ̀ɛ̀ ya kɛɛ yɛnin kɔllo itambu? Kobi sɛila fuɲaa nia imamaa la co nin-ndo tambu, yinnden le lom koŋnda ndɔlan.›
Mó viam vannda le hunɔɔ a Pol, mí Tɛrtulus hɛɛndu Pol sɔɔn coo nuaa aa: «Vana bɛndoo, nɔm co tosaa ni mì n va o kɔlɲuloo nin bɛɛn-bɛɛn. Le tùú n co masalen tosaa ɲɛkɛndɛi-yo ɲɛ-ɲɛ co hiovɔɔ laci a bɛndaa le dɛnɛ kɛndɛ lɛŋnden nden nuaa ni.
Mɛɛ Daniɛl sina maa masaa handu baa o tɔŋ kon coo, mí ndu Daniɛl hel o ndu lo cɛinin, mó kumbi diola pɔmbɔla va kpengii Yerusalɛm-nde lan. Lepalaa-lepala, o va vulan baŋɔɔ bɛmbɛ leyáá le Hala piɛiyo a le ndu candɔɔ mɛɛ ndóò tosa paandu yɛ.