1 Tɛsoloniɔn 2:8 - Ku̍o̍ Delee 19998 À mɔ̀ɔ̍ jbɛɛ tìh sɔ à se̍ mɔ̀ Nyɔsoa-a pɔ̀n chɛ̀ nɛ due jii̍ gblè-ɛ i̍ pɔ̀n, jɛ à chɛ̀-ɛ kmɔ̌ bo à pɔ̀n mɔ̀ jii̍ gblè-ɛ i̍ ke. Dɛ̍nu̍ɛ, mɔ̀-a dɛ bla̍ à gbǎ di̍i̍. Faic an caibideil |
Mɔ̀ nu̍ mɔ̀-a nyɔ̍ klaaᵻá wlu̍ mɔ̀ iě mɔ̀-a chɛ̀ wlù ja dǒ u̍h we̍. U̍h-u bo ùh-a tù mɔ̀-a tìh jlǐhɛ̍, dɛ̍nu̍ɛ, u̍h kɔn u̍h iě u̍h-a dbo̍-a tìh we̍ i̍ sèàɛ̍ dě Nyɔsoa we̍. Mɔ̀ jě u̍h dɛ̍ɛ̍ wɛ̀ u̍h iě nmɔ dǒ u̍h-a nyɔ̍ klaaᵻ nu̍ dɛ we̍, u̍h-a wlùh-u je̍e dě de̍ i̍ gbǎ. Jɛ pò ɛ̍ se̍ la̍a̍n nɛ-ɛ, nɛ̀ ɛ̍ se̍-o mɔ̀ dɛ̍ po̍ mu̍.