Yɛn Bɛ̈nydït, yïn bä lɛ̈k kë bä luöi ee tïtkë, tït kɛ̈n ke tooc, ku yek lɔ jam ë rinkï ku yek lueel an, tɔŋ ku cɔk acïï piny bï yök. Abä keek nɔ̈k në abätäu ku në cɔk.
Piŋ kë luɛɛl, Yɛn Bɛ̈nydït! Yɛn man tït ee nyuuthken lueel, nyuuthkɛn thiäŋ ë lueth. Ayek ee nyuuthkë lueel ku thelkï kɔckï wei në törden ku në lɛcden. Akɛ̈n keek tooc, ku akɛ̈n ke yɔ̈ɔ̈k bïk lɔ, ku acïn kë bïk kuöny kɔc taitai. Acä lueel, Yɛn Bɛ̈nydït.”
Ku bïk aa guiir adï, të kënë ke tooc? Acït man cï e gɔ̈ɔ̈r an, “Eeŋö cï kɔc cök dikëdik alë, kɔc ee wëlpiɛth guiir, wël ke mät, kɔc ë wëlpiɛth guiir, wël ke këpiɛth!”
Kɔc cït keek acïkï Bɛ̈nydan Yecu Kërtho ee luööi, ee keyiic kek luuikï, ku ayek kɔc cïn piɔ̈ɔ̈th kërac math piɔ̈ɔ̈th në wël mit luelkï, ayï wëŋ ee kek kɔc wëŋ.