Sv. Marko 4 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

IV. TÁL. I. Od četvére zemlé 1–23. II. Od réči Bože nature 24–34. III. Od Krist. ládje 35–41. I.

¹ I pá je záčao včiti kre môrja; i spravilo se je k njemi vnožino lüdstva na teliko, da je mogao idti vládjo i sedeti na môrji i vse lüdstvo je pri môrji na zemli bilô.

² I včio je je vu prílikaj vnôga, i pravo njim je vu včenjê svojem.

³ Poslüšajte: vö je šô sejáč sejat.

⁴ I prigôdilo se je vu sêjanji, da je níko spadnolo kre pôti, i prišle so ftice nebeske i pozobale so je.

⁵ To drügo je pa spadnolo na pečínska mêsta; gde je nej melo zemlé vnogo i preci je vö zíšlo záto, kâ je nej melo globoko zemlo.

⁶ Gda bi pa sunce gori zíšlo, vö je zgorelo; i, da je nej melo korenjá, posêhnolo je.

⁷ I drügo je spadnolo med trnje; i gori je zíšlo trnje, i zadávilo je je, i sáda je nej dalô.

⁸ I drügo je spadnolo vu dobro zemlô, i dalô je sád gori zidôče i rastéče; i prineslo je edno tréseti, i edno šéstdesét, i edno stôkrát teliko.

⁹ I velí njm: kí má vüha na poslüšanje, naj poslüša.

¹⁰ Gda bi pa samí bilí, pítali so ga, kí so okoli njega z timi dvanájsetimi bilí, eto príliko.

¹¹ I velí njim: vám je dáno znati skrovnosti Králevstva Božega; onim pa, kí so zvüna, vu prílikaj se njim vsa právijo.

¹² Naj gledôči glédajo i ne vídijo; i poslüšajô; i poslüšajo i ne razmijo; naj se gda ne povrnéjo i odpüstíjo se njim grêhi.

¹³ I velí njim: neznate eto príliko? i kakda bi vse prilike znali.

¹⁴ Te sejáč je té, kí rêč sèja.

¹⁵ Eti so pa, štero je kre pôti, gde se sêja ta rêč; i gda jo poslüšajo, preci príde šatan i vnesé to rêč posèjano vu z srcá njihovoga.

¹⁶ I eti so prispodobni, štero je na pečínska mêsta posêjano: kí, gda čüjejo to rêč, preci jo z radostjom vzemejo.

¹⁷ I nemajo korenjá vu sebi, nego so do časa; potom kak nastáne stiskávanje, ali pregánjanje za volo rêči, preci se spáčijo.

¹⁸ I eti so, kí so vu trnje posêjani; tê so, právim, kí tó rêč slišavši.

¹⁹ I skrbi toga svêta i vkanjüvanje bogástva i okoli drügoga dugovánja želênja notri idôča zadavíjo tó rêč; i tak nerodna gráta.

²⁰ I kí so v to dobro zemlo posêjani, so oni, kí poslüšajo rêč i notri jo vzemejo i sád prineséjo, níki tréseti, i níki šéstdesét, i níki stô krát teliko.

²¹ I velí njim: jeli se záto vužgé svêča, naj se pod merico dene? ali pa pod postelo? jeli nej záto, naj se v posvečnjek dene?

²² Ár nega nikše skrovnosti, ka bi se vö nê nazvêstila; niti se ne zgodí kâ skritoga, štero bi na svetlost nê prišlo.

²³ Či što má vüha na poslüšanje, naj poslüša.

II.

²⁴ I velí njim: vidite ka čüjete; z šterov merov bodte vi merili, z tistov bode i vám merjeno; i pridá se vám poslüšajôčim.

²⁵ Ár, kí má, dá se njemi, i kí nêma, i ka má, vzeme se od njega.

²⁶ I velí: tak je Králevstvo Bože: liki dabi človik vrgao semen na zemlô;

²⁷ I spáo bi i gori bi stano v noči i vudne; i to semen bí zišlo i vdúžalo bi se, gda on nezna.

²⁸ Ár zemla od sébe sád prináša oprvič trávo, potom vlát, potom pa puno pšenico vu vláti.

²⁹ Gda se je pa naprê dáo sád, žnjec preci püstí srp svoj v njega, ár je naprê stôpila žétva.

³⁰ I velí: komi bomo priglihávali Králevstvo Bože? Ali vkákšoj príliki bomo je priliküvali?

³¹ Liki zrno horčično, štero, gda se sêja vu zemlô, med vsêm semenom je náj ménše na zemli.

³² I, gda je posêjano, zíde i od vsákšega zelenjá je vékše, i zpüstí vêke velike na teliko, da se pod njegovov séncov ftice nebeske morejo gnêzditi.

³³ I vu vnôgi tákši prílikaj njim je gúčao to rêč, kak bi ga mogli poslüšati.

³⁴ Brezi prílik je pa njim nej gúčao; od sebe je pa vučeníkom svojim vsa razkládao.

III.

³⁵ I velí njim vu onom dnévi, gda bi večér grátao: hodmo prêk na drügi strán.

³⁶ I odpüstivši lüdstvo, vzéli so ga tak, kak je bio vu ládji. Ár so i drüge ládjice bilé ž njim.

³⁷ I stáne veliki vrtélec vötra, válovje je pa metao vu ládjo na teliko, da bi se že napunjávala.

³⁸ I on je bio v zádnjem stráni ná zglávniki ležéči; i gori so ga zbüdili i pravili so njemi: Vučitel, nemaš skrbi na nás, ka pogíbamo.

³⁹ I gori stánovši poštrájfao je te vöter i erkao je môrji: muči i obnêmi. I hênjvao je vöter i včinjena je tihota velika.

⁴⁰ I erčé njim: ka ste tak bojazlívi? kakda, ka nêmate vere?

⁴¹ I zbojali so se z bojaznostjov velikov, i erkli so eden drügomi: što je záto té, koga i vöter i môrje bôga?