Sv. Lukež 3 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

III. TÁL. I. Od začétka čésti Ivanove 1–20. II. Od Kristušovoga krsta i žlá’hte 21–38. I.

¹ Vu petnájstom leti pa casarstva Tiberiáš Casara, gda bi poglavár bio Judee Pontiuš Pilátuš, i štrták Galilee Herodeš, Filip ba brat njegov štrták Ituree i Trahonitiške krajíne, i Lizániáš Abilene štrták.

² Za víšešnji popôv Annáša i Kajafáša vrêmena, je bíla rêč Boža k Ivani sinê Zakariášovomi vu püščávi.

³ I hodéči po vsê okôli bodôči držélaj Jordána predgao je krst povrnenjá na odpüščanje grêhov.

⁴ Liki je písana vu knigaj reč Ežaiáš proroka govoréčega: glás kričéčega vu püstíni: priprávlajte pôt Gospodnovo, rávne činte steze njegove.

⁵ Vsákši dôl se naj napuni, i vsáka gora i gumila se ponizi; i naj bodo ta kríva rávna; i brasklave, na glatke potí.

⁶ I vidilo bode vsáko têlo zveličánstvo Bože.

⁷ Pravo je záto lüdstvi, štero je vö šlo, da bi se krstilo od njega; zleženjé vipere, što vám je pokázao bêžati od príšestne srditosti?

⁸ Delajte záto sád vrêden pokôre, i ne začnite ešče praviti vu sebi: očo mámo Abraháma. Ár velim vám, kâ je zmožen Bôg z etoga kaménja zbüditi siní Abrahámi.

⁹ Že pa i sekera je na korenjé drevja položena. Záto vsáko drêvo, štero ne prináša dober sád, vö se vsečé, i vu ogen se vrže.

¹⁰ I pítali so ga lüdjé govoréči: ka bomo tak činíli?

¹¹ Odgovoréči pa velí njim: ki má dvê süknji, naj dá tomi, kí nema; i kí má jêstvino, prispodobno naj dela.

¹² Prišli so pa i publikánuške se okrstšávat, i erkli so njemi: vučitel, ka bomo činili?

¹³ On pa erčé njim: nikaj več, od zrendelüvanoga vám, ne vzemte.

¹⁴ Pítali so ga pa i vitézje govoréči: i mí ka bomo činíli? I erkao je njim: nikoga ne zbíte, nikoga ne razláčajte, i zadovolte se z vašov pláčov.

¹⁵ Gda bi pa lüdstvo čakalo, i vsi bi si mislili vu srcáj svoji od Ivana, nêbili on bio Kristuš?

¹⁶ Odgovori Ivan vsêm govoréči: jas istina vás krstšávam z vodôv; ali ide močnêši od méne, koga nej sem vrêden, kâ bi njemi šôlincov reménja odvézao; on bode vás krsto vu svétom Dühi i ognji.

¹⁷ Kí má vejačo vu rôki svojoj, i zčisti gümno svoje, i vküp správi pšenico vu škegen svoj, pleve pa zežgé z ognjom nevgáššenim.

¹⁸ Vnôga záto i drüga opominajôči nazveščávao je lüdstvi.

¹⁹ Herodeš Štrták je pa kárán od njega za volo Herodiašojce žené Filippa brata njegovoga, i za volo vsega, ka je včíno hüdoga Herodeš.

²⁰ Prídao je i tô više vsega, da je Ivana vu tamnico zápro.

II.

²¹ Zgôdilo se je pa vu krstšávanji vsoga lüdstva, okrsto se je i Jezuš; i, gda bi molo, ôdprla se je Néba.

²² I doli je šô Düh svéti v telovnom obrázi, liki golôb, na njega; i včinjen je glás z Nebés govoréči: ti si on moj lübléni Sin, v tebi se mi je dopadnolo.

²³ I on, Jezuš, je záčao bidti, liki tréseti lêt star, bodôči (liki so štímali) sin Jožefov, kí je bio Elia,

²⁴ Matata, Levia, Melkia, Janna, Jožefa,

²⁵ Matatiáša, Amoša, Nauma, Ešlia, Naggaja.

²⁶ Maata, Matatiáša, Šemia, Jožefa, Juda,

²⁷ Joanna, Risa, Zorobábela, Salatiela, Neria.

²⁸ Melhia, Addia, Kosáma, Elmodáma, Era,

²⁹ Jožia, Eliezera, Jorama, Motatía, Levia,

³⁰ Šimeona, Juda, Jožefa, Jonana, Eliákima,

³¹ Melea, i Menána, Matatia, Nátana, Dávida.

³² Ješšea, Obeda, Booza, Šalmona, Naaššona,

³³ Aminadába, Aráma, Ešrona, Fáreša, Juda,

³⁴ Jákoba, Ižaáka, Abraháma, Tára, Náhora,

³⁵ Šaruha, Rágava, Faleka, Ebera, Šalaa,

³⁶ Kajnana, Arfaksada, Šema, Noa, Lámeha,

³⁷ Matužalema, Enoha, Járeda, Malaleela, Kajnána.

³⁸ Enoša, Šeta, Adama, Bogá.