Sv. Lukež 12 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XII. TÁL. I. Od skazlivosti varvanja 1–12. II. Kristuš öročino ne deli 13–21. III. Düševni kinč 22–34. IV. Düševno verustüvanje 35–49. V. Od okornosti poslüšávcov rêči Bože 50–59. I.

¹ V eti dnévi, gda bi se po desét jezero lüdstva v küp správlalo tak, da bi se klačili, záčao je praviti vučeníkom svojim: naj prvo varte se od kvasá Farizeušov, kí je skazlívost.

² Nikaj je pa nej tak skrito, štero bi se vö nê vjavilo, i skrovno, štero bi se nê zvedilo.

³ Záto štera ste vu kmici pravili, vu svetlosti bode slíšano; i, štera ste vu vüha gúčali v kamuraj, nazvečavalo se bode na strehaj.

⁴ Velim pa vám priátelom mojim: ne bojte se oni, ki vmárjajo têlo, i po eti nemajo več kâ činiti.

⁵ Pokážem vám pa, koga se bojte. Bojte se toga, ki potom, kak je vmoro têlo, oblást má vržti vu gehenno i düšo. Zaistino velim vám, toga se bojte.

⁶ Nejli pét vrábcov odávajo za dvá pêneza? i eden z med njíh nej je pozábleni pred Bogom.

⁷ Vaše gláve pa i vsi vlaské so zračúnami. Záto ne bojte se, od vnôgi vrábcov ste dragši.

⁸ Velim pa vám: vsáki, ki me bode vadlüvao pred lüdmi i Sin človeči bode ga vadlüvao pred angelmi Božimi.

⁹ Ki me pa zatají pred lüdmi, toga zatajim i jas pred angelmi Božimi.

¹⁰ I vsáki, kí erčé edno rêč prôti Sini človečemi, odpüstí se njemi; kí de pa Dühá svétoga preklínjao, ne odpüstí se njemi.

¹¹ Gda bodo pa vas pelali vu správišče i pred vládnike i pred oblásti, ne skrbte se; kakda, ali kak se bodte zagovárjali, ali ka te gúčali.

¹² Ár svéti Düh de vás včio vu onoj tistoj vöri, štera bode potrêbno gúčati.

II.

¹³ Erkao je pa níki njemi z lüdstva: Vučitel, erči brati mojemi, naj razdelí z menom öročíno.

¹⁴ On pa erčé njemi: človek, što me je postavo sodca, ali delnika med vami?

¹⁵ Erčé pa k njim: glédajte, i varte se od skopôsti; ár je nikoga njegov žítek nej v tom, kâ obiljáva z poíštvom.

¹⁶ Erkao njim je pa eto príliko govoréči: nikomi bogátomi človeki je dobro prineslo iménje.

¹⁷ I premišlávao si je vu sebi govoréči: ka bom činio? nemam mesta, gde správim vküp sád moj?

¹⁸ I erčé: tô bom čínio: razmečem moje škegnje, i vékše bom cimprao, i tam vküp správim vsa zrašenjá moja, i dobra moja.

¹⁹ I erčém düši mojoj: düša, máš vnôga dobra na vnôgo lêt, správlena, počívaj si, jej, pí, dobre vôle boj!

²⁰ Erčé pa njemi Bôg: nespameten, eto nôč bodo düšo tvojo od tébe prosili, štera si pa spravo, koga bodo?

²¹ Tak se njemi zgodí, kí sám sebi kinče správla; i nej je bogat vu Bôgi.

III.

²² Erčé pa vučeníkom svojim: záto velim vám: ne skrbte se za düšo vašo, ka bodte jeli; niti za têlo, z kim se bodte odêvali.

²³ Düša je več, liki jêstvina; i têlo, liki odetel.

²⁴ Vzemte na pamet kôvrane; ne sêjajo, niti ne ženjajo, niti kámre nemajo, niti škegnja, i Bôg je hráni; od koga bole ste ví bôgši od ftíčov?

²⁵ Što pa med vami more djáti k visokosti svojoj eden lakét, či se gli skrbí za tô?

²⁶ Či záto to náj ménše nemrete, ka se za ta drüga skrbíte?

²⁷ Vzemte na pamet liliome, kakda rastéjo; ne delajo, niti ne predéjo. Velim pa vám: niti Šalamon vu vsoj díki svojoj se je nej tak odêvao, kako eti eden.

²⁸ Či záto trávo, štera je dnes na pôli, vütro se pa v péč vrže, Bôg tak odêva; od koga bole vás, maloverci?

²⁹ I ví ne pítajte, ka te jeli, ali ka te pilí, i ne zglejüjte se.

³⁰ Ár vsa eta poganje etoga svêta spitávajo; vaš Oča pa zná, ká eta potrebüjete.

³¹ Nego iščite králevstvo Bože, i eta vsa se vám privržejo.

³² Ne boj se málí šereg; ár se je dopadnolo Oči vašemi dati vám králevstvo.

³³ Odájte poíštva vaša, i dájte álmoštvo. Napravte si mošnjé, štere ne ostarajo, kinč nezmenkani vu nebésaj; kama se tát ne približa, niti ga mol ne skvarí.

³⁴ Ár gde je kinč vaš, tam je i srcé vaše.

IV.

³⁵ Naj bodo vaše ledevjé opásane i svêče goréče.

³⁶ I ví prispodobni bojdte k lüdém čákajôčim gospodára svojega; gda se püsti z gostüvanja; da njemi pridôčemi i trüpajôčemi preci odpréjo.

³⁷ Bláženi so slugi oni, štere, pridôči gospodár, nájde verostüvajôče. Zaistino velim vám, kâ se opáše i doli je posadí, i proidôči, slüžo bode njim.

³⁸ I či príde vu drügoj stráži, ali vu trétjoj stráži príde, i nájde je tak, bláženi so slugi oni.

³⁹ Tô pa znájte: ka da bi znao hížni gospodár, v šteroj vöri tát príde, verostüvao bi, i ne bi dopüsto podkopati hižo svojo.

⁴⁰ Záto i ví bojdite gotovi: ár v šteroj vöri ne štímate, príde Sin človeči.

⁴¹ Erčé pa njemi Peter: Gospodne, li nám práviš eto príliko, ali pa vsêm?

⁴² Erčé pa Gospôd: što je veren šafar i spameten, šteroga postávi gospodár nad držinov svojov; naj ji dá vu svojem vrêmeni vö zmerjeno jêstvino?

⁴³ Bláženi je on sluga, šteroga gospodár njegov, gda príde, nájde tak činéčega.

⁴⁴ Zaistino velim vám, ka ga nad vsêm poištvom svojim postávi.

⁴⁵ Či bode pa pravo on sluga vu srci svojem: müdí se moj gospodár domô pridti, i začne biti sluge i slüžbenice, i jesti i piti i zapájati se.

⁴⁶ Príde gospodár sluga onoga vu dnévi, v šterom ga ne čáka, i vu vöri, za štero ne zna; i raztála ga i tál njegov z timi nevernimi položi.

⁴⁷ On sluga pa, kí zná volo gospodára svojega, i ne priprávi se k njê, niti ne čini pôleg vôle njegove, bit bode z vnôgim.

⁴⁸ Kí pa ne zna, čini pa kaštige vrêdna dela, bit bode z malim. Vsákomi pa, komi je dáno dosta, dosta se bode od njega prosilo; i komi je vnôgo poročeno, več bodo prosili od njega.

⁴⁹ Ogen sem prišao lüčat na zemlo; i kak ščém, da bi se zážgao.

V.

⁵⁰ Z krstom se pa mám okrstiti; i kak se stiskávam, dokeč se skonča.

⁵¹ Štímate, ka sem prišao mér dávat na zemli bodôčim? Nej, velim vám; nego bole razdeljenjé.

⁵² Ár bode ji od eti máo pét vu hiži ednoj razdeljeni, trijé prôti dvöma, i dvá prôti trêm.

⁵³ Razdili se oča prôti síni, i sin prôti oči; mati prôti čéri, i čí prôti materi; svekrva prôti snehi svojoj, i sneha prôti svekrvi svojoj.

⁵⁴ Erkao je pa i tomi lüdstvi: gda vídite oblák zhájati od sunčenoga záhoda, preci právite: ploha ide, i tak je.

⁵⁵ I, gda jüg píše, právite: kâ vročína bode, i je.

⁵⁶ Skazlívci, obráz zemlé i nebés znáte vardêvati; vrêmen pa eto kakda, ka ne vardêvate?

⁵⁷ Ka je pa, ka samí od sébe ne sôdite to pravično.

⁵⁸ Ár, gda ideš z protivníkom tvojim k poglavníki, na pôti na tom boj, da se ga oslobodiš; naj te kak ne privlečé k sodci, i sodec te dá porkolábi, i porkoláb te vrže vu temnico.

⁵⁹ Velim tebi: ka ne boš vö šô odnut, dokeč i te slêdnji pênez ne pláčaš.