Sv. Janez 21 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XXI. TÁL I. Kristuš se tretič skáže 1–14. II. Petra v apoštolstvo nazáj dene 15–17. III. Nazvičcáva smrt Petri i Ivani 18–25. I.

¹ Po eti dnévi se je pá skázao Jezuš vučeníkom pri môrji Tiberiášovom; skázao se je pa etak.

² Bilí so vküp Šimon Peter i Tomáš, kí se zové dvojnik, i Natánael od Káne Galilee, i sinovje Zebedeušovi, i dvá drügiva z vučeníkov njegovi.

³ Velí njim Šimon Peter: šô bom ribe lovít. Velíjo njemi: i mí bomo šli z tebom. Vö so šli záto, i gori so šli vu ládjo preci, i vu onoj nôči so nikaj nej zgrabili.

⁴ Gda bi pa že rano bilô, stáo je Jezuš na brêgi; vučenícke so pa nej znali, kâ je Jezuš.

⁵ Velí njim záto Jezuš: sinki, jeli kâ k jêstvini máte? Odgôvorili so njemi: nemamo.

⁶ On njim pa erčé: vržte na dêsno strán ládje te vlák, i nájdete. Vrgli so záto, i nej so ga več mogli vlêčti od vnožine ríb.

⁷ Velí záto on vučeník, šteroga je lübo Jezuš, Petri: Gospôd je. Šimon Peter záto slíšavši, kâ je Gospôd, srakico na sébe pripáše, (ár je nági bio) i vrže se vu môrje.

⁸ Ti drügi vučenícke so pa šli z ládjov, (ár so nej daleč bilí od zemlé, nego liki na dvê stô lakti) vličéči te vlák ríb.

⁹ Gda bi záto vö šli na zemlo, vidili so žerjávo vôgelje naloženo, i ribo gori djáno i krüh.

¹⁰ Velí njim Jezuš: prineste z ríb, štere ste zdaj vlôvili.

¹¹ Gori je šô záto Šimon Peter, i vlêkao je te vlák na zemlo punoga stô pétdesét i z trêmi velikimi ribami. I, či gli ji je teliko bilô, dönôk se je nej raspraščo vlák.

¹² Velí njim Jezuš: hodte, obêdite. Nišče ga pa nej smeo vučeníkov pítati: ti što si? znajôči, kâ je Gospôd.

¹³ Pride záto Jezuš, i vzeme te krüh i dá ga njim, i ribo rávno tak.

¹⁴ Z têm se je že tretíč skázao Jezuš vučeníkom svojim: kak je gori stano od mrtvi.

II.

¹⁵ Gda bi záto odobêdivali, velí Šimon Petri Jezuš: Šimon, Jonašov sin, jeli me lübiš več od eti? Veli njemi: kakpa, Gospodne, tí znáš, kâ te lübim. Velí njemi: pási ágnece moje.

¹⁶ Velí njemi pá drügôč: Šimon, Jonašov sin, lübiš me? Velí njemi: kakpa, Gospôdne, tí znáš, kâ te lübim. Velí njemi: pási ovcé moje.

¹⁷ Velí njemi tretíč: Šimon, Jonašov sin, lübiš me? Rasdréselo se je Peter, kâ njemi je tretíč velo: lübiš me; i velí njemi: Gospodne, ti vsa znáš, tí vêš, kâ te lübim. Velí njemi Jezuš: pási ovcé moje.

III.

¹⁸ Zaistino, zaistino velim tebi: gda si mládi bio, sám si se opašüvao, i šô si, kama si šteo; gda pa obstáraš, vö rasprestréš roké tvoje, i drügi de te opašüvao, i pelao, kama ne boš štéo.

¹⁹ Tô je pa erkao znamenüvajôči z kákšov smrtjov bode díčo Bogá. I tô erkôči velo njemi je: nasledüj me.

²⁰ Nazáj se pa obrné Peter, zaglédne vučeníka, šteroga je lübo Jezuš, nasledüvajôčega, kí je i ležao pri večérji na prsaj njegovi, i erkao je: Gospodne, što je, kí te odá?

²¹ Toga vidôči Peter, velí Jezuši: Gospodne, kade pa z têm?

²² Velí njemi Jezuš: či ščém, naj ostáne, dokeč prídem; ka tebi záto? Tí nasledüj mené.

²³ Vö je zíšla záto eta rêč med brate, kâ on vučenik ne merjé. I nej erkao njemi Jezuš, kâ ne merjé; nego, či ščém, naj ostáne, dokeč prídem, ka je tebi záto?

²⁴ Ete je te vučeník, kí svedôči od eti, i písao je eta; i známo, kâ je istinsko njegovo svedôstvo.

²⁵ Jeso pa i drüga vnôga, štera je včíno Jezuš, štera da bi se písala po ednom, ni, kak štimam, ete svêt ne bi zapopadno oni knig štere bi se napísale. Amen.