Sv. Janez 20 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XX. TÁL. I. Gori stánjenoga Kristuša vgrobi iščo Márie 1–18. II. Apoštolom se dá S. Düh 19–23. III. Tomáš nevervani verje 24–31. I.

¹ Prvi dén pa po Sobotti ide Mária Magdalêna rano, gda bi ešče kmica bíla, k grobi, i zaglédne kamen odvalani z groba.

² Beži záto i príde k Šimon Petri i k tomi drügomi vučeníki, šteroga je lübo Jezuš, i erčé njima: odnesli so Gospôda z groba, i neznamo kama so ga djáli.

³ Vö je šô záto Peter i te drügi vučeník, i prišla sta k grobi.

⁴ Bêžala sta pa obá k časi, i te drügi vučeník je prebêžao hitrê Petra, i prišao je prvle k grobi.

⁵ I nagnovši se vido je ležéče prté, notri je pa nej šô.

⁶ Príde záto Šimon Peter nasledüvajôči njega, i notri je šô vu grob, i vido je prté ležéče.

⁷ I brisačo, štera je bíla na njegovoj glávi, nej z prtmí ležéčo, nego od sebe vküp zasükano, vu ednom mesti.

⁸ Teda záto je notri šô i te drügi vučeník, kí je prvle prišao k grobi, i vido je, i vervao je.

⁹ Ár so ešče nej znali písmo, kâ njemi je potrêbno z mrtvi gori stánoti.

¹⁰ Odíšla sta záto páli k svojim tiva vučeníka.

¹¹ Mária je pa stála pri grobi jočéča vönê. Gda bi se záto jôkala, nagnola se je vu grob.

¹² I vídla je dvá angela vu bêli odevkaj sedéča, ednoga pri glávi i ednoga pri nogáj, gde je ležalo têlo Jezušovo.

¹³ I oni njê velíjo: žena, ka se jôčeš? Velí njim záto: kâ so odnesli Gospòda mojega, i neznam, kama so ga djáli.

¹⁴ I eta erkôča obrnola se je nazáj, i vídi Jezuša stojéčega, i nej je znála, kâ je Jezuš.

¹⁵ Velí pa njê Jezuš: žena, ka jôčeš? Koga íščeš? Ona je pa štímala, kâ je ogračár, veli njemi: Gospodne, či si ga ti odnesao; povej mi, gde si ga djáo, i jas ga prêk vzemem.

¹⁶ Velí njê Jezuš: Mária. Obrné se pa ona i velí njemi: Rabbuni, štero se velí, vučitel.

¹⁷ Velí njê Jezuš: ne dotekni se me. Ár sem ešče nej gori šô k Oči mojemi. Idi pa k mojim bratom i erči njim: gori idem k mojemi Oči, i k vašemi Oči; i k mojemi Bôgi, i k vašemi Bôgi.

¹⁸ Šla je záto Mária Magdalêna i nazvêstila je vučeníkom, kâ je vídla Gospôda i kâ je eta njê erkao.

II.

¹⁹ Gda bi pa večér bio tisti dén, kí je prvi po Sobotti i dveri bi zaprte bilé, gde so bilí vučenícke vküp spravleni za volo strahá od Židovov, príšao je Jezuš, i postano je na srêdi i velí njim: mér vám bojdi.

²⁰ I tô erkôči pokázao njim je roké i rebro svoje. Radüvali so se záto vučenícke, kâ so vidili Gospodna.

²¹ Erčé njim záto Jezuš páli: mér vám bojdi. Liki je mené poslao Oča, i jas vás pošlem.

²² I tô erkôči píhno je i velí njim: vzemte Dühá svétoga.

²³ Šterikoli grêhe odpüstite, odpüstijo se njim; šterikoli je pa zadržíte, zadržíjo se.

III.

²⁴ Tomáš pa, eden z ti dvanájset, kí se zové dvojnik, nej je bio ž njimi, gda je prišao Jezuš.

²⁵ Pravili so njemi záto ti drügi vučenícke: vidili smo Gospodna. On njim pa erčé: či ne bom vido vu rokáj njegovi znamênja cvekôv, i vržem prst moj vu znamênje cvekôv, i vržem rokô mojo vu rebro njegovo, ne bom vervao.

²⁶ I po ôsmom dnévi so pá vküp bilí vučenícke njegovi, i Tomáš ž njimi. Prišao je Jezuš, dveri so pa zaprte bilé, i postano je na srêdi i erčé: mér vám bojdi.

²⁷ Potom velí Tomáši: nesi prst tvoj esi, i vidi roké moje; i nesi rokô tvojo, i vrži jo vu rebro moje; i ne boj nevervani, nego vervani.

²⁸ I odgovori Tomáš i erčé njemi: Gospôd moj i Bôg moj.

²⁹ Velí njemi Jezuš: kâ si me vido, Tomáš, verješ; bláženi so, kí ne vídijo, i dönok verjejo.

³⁰ Vnôga záto ešče i drüga znamênja je včíno Jezuš pred vučeníkmi svojmi, štera so nej popísana vu eti knigaj.

³¹ Eta so pa písana, naj verjete, kâ je Jezuš, te Kristuš, Sin Boži; i naj vervajôči máte žítek vu Iméni njegovom.