Sv. Janez 18 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XVIII. TÁL. I. Kristuša zgrábijo 1–12. II. Pred Annáš i Kajafášom trpi 13–27. III. Pred Pilátušom ga tôžijo 28–32. IV. Pilátuš ga pita, či je král Židovski 33–40. I.

¹ Eta gda bi Jezuš erkao, öv je šô z vučeníkmi svojimi prêk Kedron járka, gde je bio eden ográdec, vu šteroga je notri šô on i vučenícke njegovi.

² Znao je pa i Júdáš, kí ga je ôdao, tó mesto, kâ se je dosta krát vküp spravo Jezuš tam z vučeníkmi svojimi.

³ Záto Judáš vzeme šereg vitézov, i od vládnikov popovski, i Farizeušov sluge, ide tá z posvêtom, i z lampašmi, i z rožjom.

⁴ Jezuš záto znavši vsa na sébe pridôča, vö idôči erčé njim: koga íščete?

⁵ Odgôvorili so njemi: Jezuša Názarenskoga. Velí njim Jezuš: jas sem. Stao je pa i Júdaš, kí ga je ôdao, ž njimi.

⁶ Gda bi njim záto erkao: jas sem, názdrt so šli, i spadnoli so na zemlo.

⁷ Záto pá je je pítao: koga íščete? oni so pa erkli: Jezuša Názarenskoga.

⁸ Odgôvoro je Jezuš: erkao sem vám, kâ sem jas. Či záto mené íščete, püstite ete odhájati.

⁹ Naj se spuni ta rêč, štero je erkao: kâ, štere si meni dáo, nej sem ž njíh zgübo ni ednoga.

¹⁰ Šimon Peter záto majôči meč, vö ga je potégno, i vdaro je víšešnjega popa slugo, i odsekao njemi je dêsno vühô. Bilô je pa imé slugi Malkuš.

¹¹ Erkao je záto Jezuš Petri: potisni meč tvoj vu mošnjico. Jeli te pehár, šteroga mi je Oča dáo, ne bom pio?

¹² Záto vitézje i stotnik, i slugi Židovski vzéli so Jezuša, i zvézali so ga.

II.

¹³ I odpelali so ga k Annáši naj prvle. Ár je bio tést Kajafáša, kí je bio víšešnji pop v tistom leti.

¹⁴ Bio je pa Kajafáš té, kí je tanáčivao Židovom, kâ je bole ednomi človeki mrêti za vse lüdstvo.

¹⁵ Nasledüvao je pa Jezuša Šimon Peter i te drügi vučeník. Tisti vučeník se je pa znao z víšešnjim popom, i k časi je šô z Jezušom vu dvor víšešnjega popa.

¹⁶ Peter je pa stao pred dverami vönê. Vö je šô záto te drügi vučeník, kí se z víšešnjim popom znao, i erčé vratárici i notri je pelao Petra.

¹⁷ Velí záto ta deklíčka vratárica Petri: Nej si i tí z vučeníkov etoga človeka? velí on: nej sem.

¹⁸ Stáli so pa slugi i dvornicke vôgelje zažigàvajôči záto, kâ je mraz bio, i segrêvali so se. Bio je pa ž njimi Peter stojéči i segrêvajôči se.

¹⁹ Pítao je záto te víšešnji pop Jezuša od vučeníkov njegovi, i od návuka njegovoga.

²⁰ Odgôvoro njemi je pa Jezuš: Jas sem očivesno gúčao svêti. Jas sem vsigdár včio vu správišči i vu cérkvi, gde se ze vsega kraja Židovje vküp správlajo, i vu skrivnosti sem nikaj nej gúčao.

²¹ Ka mené pítaš? pítaj one, kí so me poslüšali, ka sem njim gúčao; ovo, tê znájo, ka sem jas pravo.

²² Eta pa gda bi on velo, eden z ti hlápcov tam stojéči je za vüha vdaro Jezuša, erkôči: tak odgovárjaš víšešnjemi popi?

²³ Odgôvoro njemi je Jezuš: či sem hüdô, gúčo, posvedoči od hüdoga; či sem pa dobro, ka me bíješ?

²⁴ Poslao ga je záto Annáš zvézanoga k Kajafàši, víšešnjemi popi.

²⁵ Stáo je pa Šimon Peter i segrêvao se je. Erkli so njemi záto: nej si i tí z vučeníkov njegovi? On je pa tajio i erkao je: nej sem.

²⁶ Velí eden z víšešnjega popa slugov rodbina bodôči onoga, komi je Peter vühô odsekao: nej sem te vido vu ográci ž njim?

²⁷ Páli je záto tajio Peter, i preci je kokôt popêvao.

III.

²⁸ Pelajo záto Jezuša od Kajafáša vu pravdeno hižo. Bilô je pa rano, i oni so nej šli notri vu pravdeno hižo, da bi se nê oskrunili; nego da bi jeli ágneca vüzenskoga.

²⁹ Vö je šô záto Pilátuš k njim i erkao je: kákšo tožbo máte prôti etomi človeki?

³⁰ Odgôvorili so i erkli so njemi: da ne bi bio ete hüdodelnik, ne bi ti ga dáli vu roké.

³¹ Erkao njim je záto Pilátuš: vzemte ga ví i poleg právde vaše ga sôdte. Erkli so njemi záto Židovje: nám je nej slobodno nikoga vmoriti.

³² Naj se rêč Jezušova spuni, štero je erkao znamenüvajôči z kákšov smrtjov má mrêti.

IV.

³³ Notri je šô záto vu pravdeno hižo pá Pilátuš, i prízvao je Jezuša, i erkao njemi je: tí si král Židovski?

³⁴ Odgôvoro njemi je Jezuš: sám od sébe ti tô veliš; ali so ti pa drügi pravili od méne?

³⁵ Odgôvoro je Pilátuš: jeli sem jas Židov? Tvoj národ i vládnicke popovski so te meni v rôke dáli, ka si včíno?

³⁶ Odgôvoro je Jezuš: Králevstvo moje je nej z etoga svêta. Da bi z etoga svêta bilô Králevstvo moje, slugi moji bi se vojsküvali, da bi se ne dáo Židovom, zdaj pa Králevstvo moje je nej odnut.

³⁷ Erkao njemi je záto Pilátuš: dönok král si tí? Odgôvoro je Jezuš: tí velíš, kâ sem jas král. Jas sem na ete svêt narodjeni, i na to sem prišao na ete svêt, naj svedočím od istine. Vsáki, kí je z istine, poslüša moj glás.

³⁸ Velí njemi Pilátuš: ka je istina? I tô erkôči, páli je vö šô k Židovom i velí njím: jas nikakši zrok ne nájdem vu njem.

³⁹ Máte pa ví šegô, naj vám ednoga odpüstim vu vüzmi. Jeli ščéte záto, naj vám püstim krála Židovskoga?

⁴⁰ Kríčali so záto pá vsi govoréči: nej toga, nego Barabbáša. Bio je pa Barabbáš razbojnik.