Rimljanom 7 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

VII. TÁL. I. Od právde primárjanjá i skvarjüvanja sloboščine 1–13. II. Od grêha têla vu verni 14–25. I.

¹ Jeli neznate, bratje, (ár znajôčim právdo gučim:) ká právda gospodüje nad človekom, dokeč živé.

² Ár pod možá oblástjov bodôča žena, k živòčemi môži je privézena z právdov: či pa merjé njé môž; oslobodjena je od právde možá.

³ Záto za živôčega možá pràznica se bode zvála: či bode drügoga možà žena. Či je pa mr’o njé môž: oslobodjena je od právde možá; da je nej práznica; či je včinjena drügoga možá žena.

⁴ Tak tüdi, bratje moji, i ví ste vmorjeni právdi po Kristušovom têli: da bi bili drügoga, onoga, kí je od mrtvi gori stano; naj sád prinášamo Bôgi.

⁵ Ár gda bi bilí vtêli: náklonosti grêhov, štere so po právdi, so delale vu kotrigaj naši na sád prinášanja k smrti.

⁶ Zdaj smo pa oslobodjeni od právde; geto smo ji mrli; vu šteroj smo prvle držáni bilí: naj slüžimo vu novoti dühá, i nej v starosti píska.

⁷ Ka tak erčémo? Jeli je právda grêh? Aja. Ali grêha sem nej znao; nego po právdi. Ár i poželênja nebi znao, ka je gréh; da bi právda nê právila: ne poželi.

⁸ Príliko pa vzévši gréh po zapôvidi oprávlao je v meni vse poželênje. Ár je brezi právde gréh mrtev.

⁹ Jas sem pa nigda brezi právde žìvo. Ali, gda je prišla zapoved, grêh se je ožívo.

¹⁰ Jas sem pa mr’o: i najšlo se je; ka mi je na žítek dána zapoved sáma na smrt.

¹¹ Ár me je grêh, geto je príliko vzeo po zapôvedi, vkano i po njej me je bujo.

¹² Záto právda istina je svéta i zapoved je svéta i pravična i dobra.

¹³ Tak to dobro mi je smrt včinjeno? Aja: nego grêh, da bi se skázao grêh, po tom dobrom mi je smrt spravo; naj bode jáko grêšni grêh po zapôvidi.

II.

¹⁴ Ár známo: ka je právda dühovna: jas sem pa telovni, odáni pod právdo,

¹⁵ Ár, ka delam, ne lübim. Ár nej, ka ščém, tô delam: nego, ka odürjávam, tô činim.

¹⁶ Či pa, ka neščem, tô činim: privolim k právdi, kâ je dobra.

¹⁷ Zdaj pa nej več jas delam ono: nego v meni prebívajôči grêh.

¹⁸ Ár znám: ka ne prebíva v meni (tô je tô, vu mojem têli) dobro. Ár ščé se mi: ka bi pá dobro delao; k tomi môči v sebi ne nájdem.

¹⁹ Ár nej, ka ščém, činim dobro: nego, štero neščem, hüdô tô delam.

²⁰ Či pa, ka neščem jas, tô činim: več jas ne delam ono; nego prebívajôči v meni grêh.

²¹ Nájdem tak vu sebi právdo: ka, gda ščém činiti dobro, to hüdo se mi prilizáva.

²² Ár se veselim v právdi Božoj pôleg z notrêšnjega človeka.

²³ Vídim pa drügo právdo vu kotrigaj moji; štera se bori prôti právdi pámeti moje i pozaímle me právdi grêha, štera je v moji kotrigaj.

²⁴ Jas nevolen Človek! što me oslobodí z têla ete smrti?

²⁵ Hválo dájem Bôgi po Jezuši Kristuši Gospodni našem. Etak záto jas sám istina slüžim z pámetjov právdi Božoj, ztêlom pa právdi grêha.