Psalmi 49 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XLIX. ŽOLTÁR. Návuk i trôšt proti sreči ti neporbožni.

¹ Žoltár Korehovi otrokov k naprêspêvanji.

² Poslühnte eto vsi národje: kebzüjte vsi prebívajôči na zemli.

³ Tak prôsti lüdjé, kak ti víšiši, navküpe bogátci i siromácke.

⁴ Vüsta moja bodo gúčala môdrost, i premišlávanja srca mojega rázumnost.

⁵ Tá nagnem k prílikam vüha moja: začnem na citari pripovest mojo.

⁶ Zaka bi se starao vu hüdi dnévi; či me zločastnost oni, kí me pod péte mečejo, nájde?

⁷ O, kí se zavüpajo na svoje bogátstvo, i nad vnožinov bogátstva svojega se zvišávajo!

⁸ Nišče nemre nikak odküpiti brata, ni nika dati Bôgi za rešênje njegovo.

⁹ Ár je tak drágo rešênje düš njíhovi, da je more z mísli püstiti na veke.

¹⁰ I či bi taki dugo žívo, i nebi vido groba.

¹¹ Ár se viditi dá, kâ tak môdri mérajo, kak norci i blázni preidejo, i bogástvo svoje drügim povržejo.

¹² Mišlênja njíhova so, da bi hiže njíhove večne, stánek njíhov od odvêtka do odvêtka bio, i po njíhovom iméni se zválé držéle.

¹³ Ali človek vu toj díki neobstojí, prispodobno k govedi, štero pogíne.

¹⁴ Tô je djánje oni, kí bláznijo, i kí za njimi dopádnenjé májo vu vüstaj njihovi. Šelah.

¹⁵ Kak ovcé se vu pekel zmečejo, smrt je bode jêla, i gospodüvali bodo nad njimi ti pravični rano: njí kêp obstara; pekel bode njí stáliš.

¹⁶ Ali Bôg odküpi z pekla oblásti düšo mojo, ár me je gori príjao. Šelah.

¹⁷ Nezburkaj se, gda obogati človek, i gda se povnôža précimba hiže njegove.

¹⁸ Ár vu smrti nika z sebom nevzeme: nede šla za njim précimba njegova.

¹⁹ Ár je düši svojoj vu žítki po vôli hodo; hváli se, kâ je dobro žívo.

²⁰ Poberé se vsáki za odvêtkom očév svoji, i na veke nebode vido svetlosti.

²¹ Človek tak vu précimbi i brez’ rázuma, prispodoben k govedi, štero prêde.