Psalmi 44 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XLIV. ŽOLTÁR. Molítev ti svéti.

¹ Návuk Korehovi otrokov k naprêspêvanji.

² Bôg! z vühami našimi smo čüli: očeve naši so nam razkládali, ka za dela si tí činío vu nji dnévi, vu stári vrêmenaj.

³ Tí si z rokôv tvojov pogane pregnao, i njé tá posádo: pogübo si te ove, i razplašo.

⁴ Ár so nej z mečom svojim dôbili držélo, i njí rama je njim nê pomágala: nego dêsna tvoja i rama tvoja, i svetlost líca tvojega, záto, kâ se ti je dopadnolo vu njí.

⁵ Tí, Bôg, si sam moj Král, kí Jákobi pomôč oblübiš.

⁶ Po tebi protivníke naše stiramo: vu iméni tvojem skláčimo one, kí nad nás stánejo.

⁷ Ár se nezavüpam na lok moj, i meč moj me neobráni.

⁸ Ali tí nás obdržíš od naši protivníkov, i odürjávce naše si ošpotao.

⁹ Vu Bôgi se ščémo hváliti vsákdén, i tvoje imé díčiti na veke. Šelah.

¹⁰ Ali zdâ si nas ostavo, i na sramoto püsto; nê si vöšô z vojskov našov.

¹¹ Pobegnoti nam dopüstíš pred nepriátelmi, i odürjávci naši nás porobijo.

¹² Prêk nas dáš, liki ovcé na jêstvino, i med pogane nas rastepéš.

¹³ Odao si lüdstvo tvoje brez pênez, i nê si pobôgšao cêne njegove.

¹⁴ Vö si nas dao na špot sôsedom našim, na osmejávanje i cône onim, kí so okôli nas.

¹⁵ Včíno si nas példo med poganmi, da bi kívali z glavámi nad nami.

¹⁶ Vsákdén je sramota moja pred menom, i líce moje je puno sráma.

¹⁷ Za volo guča ošpotávcov i psüvcov, za volo nepriátela i zadomesčavca.

¹⁸ Vse tô je prišlo na nás; dönok smo se nej spozábili z tébe, ni grátali lažci vu závezki tvojem.

¹⁹ Neobráča se názdrt srce naše: nevkleknejo stopáji naši od pôti tvoje.

²⁰ Či si nas taki sklačo med šárkane, i pokrío nas z séncov smrti.

²¹ Či bi se spozábili z iména Bogá našega, ali vö raspréstreli roké naše prôti tühomi bôgi.

²² Jeli Bôg ne bi tô prevido? da on zbrojáva ta skrita srcá.

²³ Ár se za tébe vmárjamo vsákdén; tak se držímo, liki na klánje bodôče ovcé.

²⁴ Prebüdi se! zaka spíš Gospodne? obüdi se, i neodvrži nas na veke.

²⁵ Zaka bi skrívao líce tvoje i spozábo se z nevôle naše, i obteženja našega?

²⁶ Ár je vugnjena do práha düša naša, i têlo naše prikeljeno k zemli.

²⁷ Stani nam na pomôč, i oslôbodi nas, za volo milosče tvoje.