Oznanost 7 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

VII. TÁL. I. Z Židovov odebráni zapečáčanje 1–8. II. Spoganov odebráni veliko bláženstvo 9–17. I.

¹ I potom sem vido štiri angele stojéče na štiri kíkláj zemlé: zdržávajôče štiri vötre te zemlé: naj ne píše vöter na zemlo, niti na môrje, ni na nikše drevje.

² I vido sem drügoga angela gori idôčega od sunčenoga hoda, ki je meo pečat žívoga Bogá: i kríčao je z velikim glásom tim štiram angelom; šterim je dáno škôditi zemli i môrji.

³ Erkôči: ne škôdite zemli, niti môrji, niti drevji; dokeč ne zapečátimo sluge Bogá našega na čeli njihovom.

⁴ I čüo sem račún ti zapečáčeni stô štiridesét i štiri jezero zapečáčeni zevsákšega plemena sinôv Izraelski.

⁵ Z plemena Judovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Rúbenovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Gádovoga dvanájset jezér zapečáčeni.

⁶ Z plemena Ašerovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Neftalimovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Manaššešovoga dvanájset jezér zapečáčeni.

⁷ Z plemena Šimeonovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Leviovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Išašharovoga dvanájset jezér zapečáčeni.

⁸ Z plemena Zabulonovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Jožefovoga dvanájset jezér zapečáčeni: z plemena Benjaminovoga dvanájset jezér zapečáčeni.

II.

⁹ Po tom sem vido: i ovo lüdstva vnogo, šteroga je nišče nej magao zračúnati zevsega národa i plemena i jezika stojéči pred králevskim stôcom i pred Ágnecom, oblečeni vu dúge bêle srakice i pálme v rokaj njihovi.

¹⁰ I kričéči z velikim glásom govoréči: zveličanje Bôgi našemi tomi sidéčemi na králevskom stôci i Ágneci.

¹¹ I vsi angelje so stáli okoli toga králevskoga stôca i ti starišov i štiri stvár: i spadnoli so doli pred králevski stolec na obráz svoj, i molili so Bogá.

¹² Govoréči: Amen, blagoslov i díka i modrôst i hvála i poštenjé i zmožnost i môč Bôgi našemi na veki veke. Amen.

¹³ I odgôvoro je eden zti starišov govoréči meni: ti odeti vu bêle dúge srakice što so i odkec so prišli?

¹⁴ I erkao sem njemi: Gospodne, ti znáš. I erkao mi je: eti so, kí so prišli zte velike nevôle, i ôprali so srakice svoje i obêlili so gvant svoj vu Ágnecovoj krvi.

¹⁵ Záto so pred králevskim stôcom Božim, i slüžijo njemi dén i nôč vu cérkvi njegovoj: i te sedéči na kràlevskom stôci bode med njimi prebivao.

¹⁶ Ne bodo lačni, niti žédni več, niti ne spádne na njé sunce, ni nikša vročína.

¹⁷ Ár te Ágnec, kí je na srêdi králevskoga stôca, je pásao bode i vodo je bodo k živoga stüdenca vodám: i dolizbriše Bôg vse skuzé ž njihovi ôči.