Djánje 6 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

VI. TÁL. I. Sedem Diakonušov se odeberé 1–7. II. Števan S. Dühom napunjeni čüda čini, štüka se i pred tanáčom se tôži 8–15. I.

¹ Vu oni dnévi pa, gda bi se vučenícke povnôžali, včinjeno je mrmranje Grkov prôti Židovom: ka so zametávali vu vsakdenéšnjoj slüžbi njihove vdovice.

² Ti dvanájset ji pa prizové to vnožino vučeníkov i erčéjo: nej je vugodno, ka bi mi tá niháli Rêč Božo, i slüžili stolom.

³ Glédajte záto bratje, da zíščete z vàs sedem možôv dobroga svedôstva, pune Dühá svétoga i modrôsti; štere postávimo na eto potrêbčino.

⁴ Mí pa v molítvi i v slüžbi te rêči obstojímo.

⁵ I priétna je bíla eta rêč pred vsov vnožinov. I odébrali so Števana, moža punoga vere i Dühá svétoga, i Filippa, i Prohora, i Nikánora, i Tímona, i Parména, i k veri obrnjenoga Antiohuškoga Mikloša.

⁶ Té so postavili pred Apoštole, i moléči djáli so na njé roké svoje.

⁷ I rêč Boža je rásla, i napunjávao se je račun vučeníkov vu Jerušálemi jáko. I vnogo popovskoga réda lüdstva je pokornoga bilô veri.

II.

⁸ Števan pa, pun vere i môči, činio je čüda i znamênja velika med lüdstvom.

⁹ Gori so pa stanoli níki z správišča, štero se zove Libertinušov, i Cirineušov, i Aleksandriáncov, i oni, kí so z Cilície i Ážie, štükavši se z Števanom.

¹⁰ I nej so mogli prôti stánoti modrôsti i Dühi, z kim je gúčao.

¹¹ Teda so podvrgli možé govoréče: čüli smo ga, kâ je prokletne rečí gúčao prôti Môšeši i Bôgi.

¹² I nadignoli so lüdstvo i stariše i pisáče, i pristôpivši ftrgnoli so ga, i pelali so ga vu tanáč.

¹³ I postavili so kríve svedoke govoréče: ete človek ne hênja rečí prokletne gúčati prôti etomi svétomi mesti i právdi.

¹⁴ Ár smo ga čüli gučéčega, kâ te Nazarenski Jezuš potere eto mesto i preminé návade, štere nám je dáo Môšeš.

¹⁵ I na njega so glédali vsi, kí so vu tanáči sédeli, i vidili so líce njegovo, liki líce kákšega angela.