1 Korinčanom 11 - Prekmurska NZ & Psalmi (1928)

XI. TÁL. I. Kakda more môž, kakda žena svojo glavô nositi? 1–16. II. Od večérje Kristušove 17–33. I.

¹ Naslednícke moji bojdte, kakti sem i jas Kristušov.

² Hválim pa vás, bratje; ka se z méne vu vsem spomínate; i, kakti sem pred vás dáo, tadánke zdržávate.

³ Ščém pa: naj znáte: kâ je vsákoga možá gláva Kristuš; gláva pa žené je môž; gláva pa Kristušova je Bôg.

⁴ Vsáki môž moléči, ali proroküvajôči z pokritov glavôv, ošpota glavo svojo.

⁵ Vsáka žena pa moléča, ali proroküvajôča z nepokritov glavôv, ošpota glavô svojo. Ár je tô teliko: liki da bi obrita bíla.

⁶ Ár či se ne pokríje žena; naj se obríje: či je na nesnájžno ženi se obriti, ali ostrügati; naj se pokrije.

⁷ Môž istina, kâ je nej dužen pokriti glavô svojo; geto je on kêp i dika Boža: žena je pa díka možá.

⁸ Ár je nej môž z žené; nego žena je zmožá?

⁹ Ár niti je nej stvorjeni môž za volo žené; nego žena je za možá volo stvorjena.

¹⁰ Záto je potrêbno ženi oblást meti na glávi, za volo Angelov.

¹¹ Dönok ni môž je nej brezi žené; ni žena je nej brezi možá vu Gospodni.

¹² Ár liki je žena z možá: tak je i môž po ženi. Tá so pa vsa z Bogá.

¹³ Sami vu sebi sôdte: pristája se ženi nepokritoj Bogá moliti?

¹⁴ Ali sáma natura ne včí vás: kâ je môži, či dúge vlasé püstí, nepošteno.

¹⁵ Žena pa, či dúge vlasé mà, na díko ji je záto; kâ so ji dúgi vlaské mesto pokrivala dáni.

¹⁶ Či se pa što ščé kuriti: mí tákšo šegô nemamo; niti gmajne Bože.

II.

¹⁷ Eto pa gda vam nazviščávam, ne hválim: kâ nej na bôgše; nego na hüše se vküp správlate.

¹⁸ Ár prvle istina, gda se vküp správite vu cérkvi: čüjem, ka se rásčêsanja med vami godíjo, i z ednoga tála verjem.

¹⁹ Ár je potrêbno i jeretinstvi med vami bidti: naj ti sküššeni očivesni bodo med vami.

²⁰ Záto gda vküp prídete na tô: nej je tô Gospodnovo večérjo jesti.

²¹ Ar vsáki lastivno večérjo k sebi vzeme; gda trbej jesti: i eden žéja, te drügi je pa pijan.

²² Ár ka? nemate hiže na jêstvino i pítvino? Ali gmajno Božo zametávate i osramoti one, kí nemajo? Ka vám erčém? Hválo bom vás? Vu etom vás ne hválim.

²³ Ár sem jas od Gospodna vzéo, štera sem i vám dáo: kâ je Gospon Jezuš vu onoj nôči, vu šteroj je odán bio, vzéo krüh.

²⁴ I blagoslovivši vlomo ga je i erčé: vzemte, jête; tô je moje têlo: kotero se za vás lámle. To činte na moj spômenek.

²⁵ Prispodobno i pehár gda je odvečérjao govoréči: ete pehár je nôvi zákon vu mojoj krvi; tô činte, kelikokolikrát bodete pili, na moj spomenek.

²⁶ Ár kelikokolikrát jête té krüh i té pehár pijéte, smrt Gospodnovo nazveščávajte; dokeč príde.

²⁷ Záto, kí bode jo krüh ete, ali bode pio pehár Gospodnov nevrêdno: krív bode têla i krví Gospodnove.

²⁸ Záto človek naj sám sebé sküsi: i tak jej z etoga krüha i tak píje z etoga pehára.

²⁹ Ár, kí jej i pijé nevrêdno, sám sebi sôdbo jej i pijé: ka ne rasôdi têlo Gospodnovo.

³⁰ Za toga volo je med vami vnogo nemočni i betéžni i spíjo vnôgi.

³¹ Ár da bi se sami rasôdili: ne bi bilí sodjenii

³² Gda se pa sôdimo: od Gospodna se včimo; naj se z svêtom ne skvarimo.

³³ Záto, bratje moji, gda vküp prídete na jêstvino, edendrügoga počákajte.

³⁴ Či je pa šteri lačen: domá naj jej; da na sôdbo vküp ne prihájate. Ta drüga pa, gda prídem, zrendelüjem.