Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš?