«Sâ mè né ké Jopê Càŋ dua den, kulu mè faá vuú nɔ, mè ŋene tàmbàŋ njeré déì faá cɔ̀gɔ̀ nɔ, baá ter segé suagâ, bɔ́ sie né bèh nèà te gou te gou. Yeé waà, njebá le.
Càŋ ye: lè cieé cèrè-jomò nyí ndeè né Cúcuí nyî yoòr bɔ̀ nùàr dɔɔ̂ŋ faám njií. Bɔ̀ huaán biì dé siîb mé bɔ̀ dé vêh nde né bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ ŋaá gií; bɔ̀ mbò biì nde né njèh lè vuû mé njolo lòù ŋené; vuú nde né bɔ̀ kuúm kulu ndɔ.
Bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê mé né gi ké toò mò, mè lé ké Jerusalem yoòr bɔɔ̀n ndé ná ŋgwêh te mè bie nyegé lòù ndɔ. Mè lé nde seér naâ te tàbè Arabî; jomo sâ mè nde cu ké Damâs.